Duben 2007

Leonberger (Leonberger)

9. dubna 2007 v 20:21 pejsci
Leonberger - CHS Bora z Milotiček, Šmrhová Jaroslava
OBECNÝ VZHLED: Podle původního záměru je leonberger velký, silný, a přesto elegantní pes. Vyznačuje se harmonickou stavbou těla a sebevědomým klidem při živém temperamentu. Obzvláště pes je mocný a silný.
PROPORCE: Výška v kohoutku v poměru k délce trupu je 9:10, hloubka je přibližně 50% výšky v kohoutku.
CHOVÁNÍ A CHARAKTER (POVAHA): Jako rodinný pes je leonberger při dnešních životních podmínkách příjemný partner, kterého můžete vzít bez větších problémů kamkoliv a který se vyznačuje vyslovenou láskou k dětem. Není ani bázlivý ani agresivní. Je příjemným společníkem ve všech životních situacích díky poslušnosti a nebojácnosti.
K požadovaným povahovým vlastnostem patří především:
- sebejistota a suverénní klid, střední temperament (mimo jiné také hravost),
- disciplinovanost,
- dobrá učenlivost a pozornost,
- necitlivost vůči hlukům.
HLAVA: Jako celek je hlubší než širší a spíše protáhlá než podsaditá; poměr čenichavé partie a mozkovny je 1:1.Celá je osrstněná bez čelních vrásek. Horní část: Z profilu a zepředu mírně klenutá, mohutností odpovídá tělu a končetinám, ne však těžká. Zadní část není podstatně širší než část oční. Stop: Jasně znatelný, ale mírně výrazný. Obličejová část: Nos je vždy černý. Čenichová partie: Spíše dlouhá, nepřecházející do špičky, nosní hřbet rovnoměrně široký, nikdy nespuštěný, spíš lehce klenutý (beraní nos).
Pysky: Přiléhající, černé, úhel zavřený.
Čelist/zuby: Mohutná čelist s perfektním pravidelným nůžkovým skusem, přičemž horní řada přesahuje bez jakékoliv mezery řadu dolní a zuby stojí v čelisti svisle, 42 zdravých zubů podle zubního vzorce (chybějící M3 je tolerováno), klešťový skus je přístupný, v dolní čelisti žádné zařezání u špičáků.
Líce: Jen málo vyvinuté.
Oči: Od světle hnědých až pokud možno do hodně tmavě hnědých, středně velké, oválné, ani hluboko položené ani vystupující, ani blízko ani daleko od sebe položené; oční víčka přiléhající; neviditelné spojivky; oční bělmo (viditelná část oka nezakrytá víčky) není zarudlé.
Uši: Posazené vysoko a ne daleko vzadu, svěšené, středně velké, přiléhající, masité.
Krk: V mírném oblouku přechází plynule do kohoutku, spíš o něco delší než podsaditý, bez volné krční kůže nebo kožních laloků.
TĚLO:
Kohoutek:Výrazný obzvláště u psů.
Hřbet: Pevný, rovný, široký.
Bedra: Široká, silná, dobře osvalená.
Záď: Široká, relativně dlouhá, mírně zaoblená, plynule přechází do kořene ocasu, nepřestavěná.
Hruď: Široká, hluboká, přinejmenším do výšky koleního kloubu, ne sudovitá, spíše oválná.Spodní linie profilu: Jen lehce vztažená.
Ocas: Bohatě osrstěný, také v pohybu jen lehce ztočen a nesený pokud možno jen v prodloužené linii hřbetu.
Končetiny: Velmi silné, obzvlášť u psů.
PŘEDNÍ KONČETINY: Rovné, paralelně postavené, ne však úzce.
Ramena: Dlouhá, šikmo uložená, společně tak tvoří tupý úhel, dobře osvalená, kolenní klouby přiléhají.
Nadprstí: Silná, pevná, z čelního pohledu rovná, z pohledu ze strany spíše svisle postavená.
Tlapy: Rovně postavené (ani vybočené ani vbočené), oblé,zavřené, prsty dobře klenuté, černá bříška.
ZADNÍ KONČETINY: Ze zadního pohledu postavení nepříliš úzké, paralelní, tlapy a hlezna ani vbočené ani vybočené, paspárky musí být odstraněny.
Pánev: Šikmo položená.
Stehna: Značně dlouhá, šikmo položená, silně osvalená, společně s lýtkem tvoří jasný úhel.
Hlezna: Silná, výrazně uhlená.
Tlapy: Rovně postavené, jen málo podlouhlé, prsty klenuté, polštářky černé.
CHŮZE: Rovnoměrný plynulý pohyb, v chůzi a klusu rozsáhlý záběr předních končetin a plynulý posuv těla, z předního a zadního pohledu přímočaré vedení končetin.
SRST:
Kvalita: Středně jemná až hrubá, dostatečně dlouhá, přiléhající, i přes hustou podsadu ještě jasně znatelná tělesná kostra, rovná, mírně zvlněná ještě povolená, na krku a prsou-obzvláště u psů-tvoří hřívu, výrazné osrstění předních končetin a výrazné kalhotky na zadních.
Barvy: Žlutá, červená, červenohnědá, ještě také pískové barvy (plavě žlutá, krémová) a všechny jejich kombinace, vždy s černou maskou, černé uhlování přípustné. Černá však nesmí určovat základní barvu psa. Zesvětlení základní barvy na spodní straně ocasu a krčním límci, osrstění předních končetin a kalhotek nesmí být tak výrazné, aby nebyla narušena harmonie. Malá bílá skvrna na prsou a bílá srst na prstech jsou tolerovány.
VADY: Každá sebemenší odchylka od uvedených bodů musí být hodnocena jako nedostatek, každá výraznější jako chyba. Hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky a musí se brát v úvahu, do jaké míry je narušena podstata (především povaha, typ, harmonie, pohyb).
Vady, které vylučují chovnost a nepřipouští pozitivní hodnocení ve smyslu chovnosti:
- bázliví a agresivní psi,
- silné anatomické chyby (např. vyloženě kravský postoj, kapří hřbet, silně klesající záď, extrémní vytočení předních tlap, absolutně nedostačující úhel v ramenou, lokti a koleni nebo v kloubech uplatňujících se při skocích),
- chybějící zuby (s výjimkou M3),
- předkus a podkus a jiné další chyby skusu.

Landseer

9. dubna 2007 v 20:20 pejsci
Landseer - Alis Cortorea, maj. Renata CepkováPOUŽITÍ : Hlídací a společenský pes
KLASIFIKACE FCI :
Skupina 2 Knírači a pinčové, molossové a švýcarští salašničtí psi
Sekce 2.1 Molossové, dogovití psi
Bez pracovní zkoušky.
CELKOVÝ VZHLED: Landseer musí působit dojmem velkého, robustního, harmonických forem. Nohy, zvláště u psů, jsou relativně vyšší než je tomu u černého novofoundlandského psa.
HLAVA: Kůže na hlavě je bez vrásek, pokrytá krátkou a jemnou srstí. Modelace hlavy je výrazná, výraz je ušlechtilý.
MOZKOVNA: Široká a mohutná. Týlní hrbol je výrazný.
Stop: Výrazný, obvykle ne tak výrazný a tak strmý jako u svatobernardského psa.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nos: Černý.
Čenichová partie: Měřeno od stopu odpovídá délka tlamy její hloubce.
Pysky: Suché, černě pigmentované. Pokud možno těsně přiléhající horní pysk, neslintající, by měl mírně překrývat spodní.
Čelisti / zuby: Nůžkový skus.
Líce: Středně vyplněné líce přecházejí plynule do čenichové partie.
Oči: Středně velké, středně hluboko uložené, hnědé až tmavě hnědé (světle hnědé se mohou tolerovat); s přátelským pohledem; Oční víčka ve tvaru mandle, spojivka není vidět. Vysloveně světlé oči (sírově žluté nebo žlutošedé) jsou vadou; vadou jsou také příliš blízko u sebe posazené oči.
Uši: Středně velké; dosahující až k vnitřnímu koutku oka, natáhneme-li je tím směrem, trojúhelníkového tvaru, dole poněkud zaoblené; nasazené vysoko, ale nejsou zavěšené příliš daleko vzadu; těsně a hladce přiléhají ke stranám hlavy; s krátkým a jemným osrstěním; delší třásně srsti jsou jen na zadní části v místě zavěšení ucha.
KRK: Průřez krku není zcela kruhový, ale lehce vejčitý; je svalnatý a symetrický. V oblasti, kde vychází z partie hrudi a plecí je široký, směrem k hlavě se mírně zeštíhluje. Jeho délka od týlního hrbolu až ke kohoutku činí přibližně 3 až 4/5 délky hlavy měřené od týlního hrbolu až ke špičce čenichu. Výrazný lalok na hrdle nebo na krku není žádoucí.
TĚLO: Velmi široké a mohutné od lopatek až po záď. Délka hřbetní partie, měřená od kohoutku až po místo nasazení ocasu musí být skoro stejná, jako dvojnásobek délky hlavy.
Hřbet: Pevný, rovný.
Bedra: Svalnatá.
Záď: Široká, mohutné polštáře svalů ji formují zboku i zezadu..
Hruď: Hrudní koš tvoří silně klenutá žebra, přechází do široké hrudi mezi silně osvalenými lopatkami.
Břicho: Málo vtažené. Mezi břichem a bedry by měla být zřetelně patrná plochá prohlubeň v oblasti slabin.
Slabý hřbet, klesající hřbet, povolená bedra, příliš krátká poslední žebra nebo silně vtažené břicho jsou vadou.
OCAS: Silný, přesahující mírně hlezenní kloub, bohatě osrstěný přiléhavou srstí, která však netvoří vlajku. V klidu a v postoji je ocas svěšsný, s koncem mírně zahnutým nahoru. V pohybu a je-li pes vzrušen, může nést ocas v prodloužené linii hřbetu s koncem zahnutým směrem vzhůru. Deformované ocasy a ocasy zatočené na hřbetě jsou vylučující.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: Silné, mohutné svalstvo vycházející z plecí obaluje silné kosti ramen, spojené s předníma nohama, postavenýma v ose, které jsou perfektně rovné svalnaté a korektně zaúhlené. Celá zadní strana přední nohy, až po loketní kloub, je pokrytá dlouhou srstí ve formě praporců.
Loket: Lokty přiléhají k nejspodnější části hrudníku. Jsou postaveny poměrně vysoko a směřují přesně dozadu.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Celá zadní noha musí být mohutná. Pánevní končetiny jsou lehce pohyblivé, jejich kostra musí být silná a osvalení mohutné. Praporce jsou středně výrazné.
Stehna: Vrchní část stehna je obzvlášť silně vyvinutá.
Paspárky: Přítomnost paspárků je vylučující. Vyskytnou-li se, měly by se odstraňovat co nejdříve po narození. Kravský postoj a nedostatky v úhlení jsou vadou.
POHYB: Končetiny jsou velmi svalnaté, pohyb je uvolněný a krok prostorný.
SRST: Osrstění by mělo být s výjimkou hlavy dlouhé, co nejhladší a co nejjemnější, měkké na omak, promísené podsadou; ta není tak jemňoučká, jako u černého novofoundlandského psa. Mírně zvlněné srsti na hřbetě a stehnech se nepřikládá žádný význam. Srst, kterou kartáčujeme proti směru růstu chlupů, musí se opět sama položit do správné polohy.
BARVA: Základní barva srsti je jasně bílá s černými plotnami rozmístěnými na trupu a zádi. Krk, hruď, břicho, přední nohy od loktů dolů, zadní nohy od kolen dolů a ocas musí být bílé. Hlava je černá. Za žádoucí znak, který by se měl upevňovat chovem se považuje bílá oblast tlamy s bílou, symetrickou, nepříliš širokou lysinou, která dělí masku na dvě půlky. Stříkání v bílém podkladu, které se dosud vyskytuje, není vadou, ale je třeba je chovem omezovat.
VELIKOST: Kohoutková výška landseerů se smí pohybovat v následujícím rozmezí:
u psů: v průměru mezi 72 a 80 cm
u fen: v průměru mezi 67 a 72 cm
Menší odchylky směrem dolů nebo nahoru se tolerují.
CHYBY: Jakákoliv odchylka od výše uvedeného standardu musí být považována za chybu a musí být penalizována podle stupně její závažnosti.
POZNÁMKA : psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata, kompletně sestouplá v šourku.

Kanárská doga

9. dubna 2007 v 20:19 pejsci
Canario)

FCI II/346, zkratka PPC, původ Španělsko

Kanárské dogy - maj. Dana a Jaroslav Lukáškovi, CHS Reina Izabel, www.reinaizabel.wz.cz
POUŽITÍ: obranář a hlídací pes (původně pro hlídání hovězího dobytka)
KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 2.1 - Molossové, dogovití psi
Bez pracovní zkoušky
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Molossoidní pes, původem z Kanárských ostrovů (Tenerife a Gran Canaria). Vznikl křížením prehispánského pastýřského psa "Majonero", pocházejícího z Kanárských ostrovů, s molossoidními psy, kteří byli na ostrovy přivezeni.
Tímto křížením vznikla národní skupina dogovitých psů, kteří jsou střední velikosti, barvy žíhané tygrované nebo plavé s bílými skvrnami, robustní konstituce, příznačné pro molosského psa, ale přitom jsou hbití a silní, velmi temperamentní, otužilí, povahou čilí a věrní.
V 16. a 17. století se počet těchto psů značně zvýšil; existují o tom četné zmínky v historických textech po dobytí ostrovů a především ve "Sbírkách vládních nařízení", kde se vysvětluje, jakou úlohu tito psi mají - jsou určeni hlavně k vedení a hlídání stád dobytka, a rovněž pro potřeby řezníků, kterým pomáhali ovládat dobytek.
CELKOVÝ VZHLED: Molossoidní pes střední velikosti, celkově harmonický, z profilu pravoúhlý, s černou maskou. Robustní a správných proporcí. Je lehce obdélníkový, trup je delší než kohoutková výška; tato tendence je poněkud zřetelnější u fen.
TEMPERAMENT / CHOVÁNÍ: Tento pes má vážný vzhled a pozorný pohled. Má mimořádné vlohy ke hlídání a tradičně k vedení a ovládání stád dobytka. Jeho temperament je vyrovnaný, je sebejistý. Hluboký a pronikavý štěkot. V rodině je mírný a ušlechtilý, velmi oddaný ke svému pánovi, ale vůči cizím je nedůvěřivý.
Velmi sebejistý výraz, vznešená povaha a trochu si udržuje odstup. Je-li v pohotovosti, jeho počínání je velmi rozhodné a pohled ostražitý.
HLAVA: Masivní, brachycefalického typu, mohutného vzhledu, silná kůže na hlavě je volná. Tvarově připomíná poněkud protáhlou krychli. Poměr lebka - čenichová partie je 60 - 40% (6:4). Šířka lebky představuje 3/5 z celkové délky hlavy.
LEBEČNÍ ČÁST:
Lebka: Podélně i příčně lehce konvexní, i když čelní kost je spíše rovná. Šířka a délka jsou velmi podobné. Jařmový oblouk velmi silně vyjádřený, silně vyvinuté spánkové a žvýkací svaly, ale nevyčnívají. Týlní hrbol je neznatelný.
Stop: výrazný, ale ne přehnaný. Střední rýha mezi nadočnicovými oblouky je výrazná a zaujímá přibližně dvě třetiny lebky. Lícní a lebeční linie jsou rovnoběžné nebo lehce konvergentní.
ČENICHOVÁ PARTIE:
Nosní houba: Široká, silně pigmentovaná, černá. Je ve stejné linii jako hřbet nosu. Špička čenichu lehce ustupuje vzhledem k přednímu okraji pysků. Nozdry jsou široce otevřené umožňující snadné dýchání.
Tlama: Kratší než lebka. Normálně tvoří 40% celé hlavy. Šířka odpovídá 2/3 lebky. Má široký základ a lehce se zužuje směrem k nosní houbě. Hřbet nosu je plochý, jeho profil rovný, bez hrbolů.
Pysky: Horní pysky visí, ale ne přehnaně, a ve spojení při pohledu zpředu tvoří obrácené písmeno V. Pysky se lehce sbíhají. Vnitřek pysků je tmavý.
Čelisti / zuby: Nůžkový skus. Připouští se klešťový skus, i když není žádoucí, protože způsobuje vyšší opotřebení chrupu. Připouští se i lehký předkus. Špičáky jsou posazeny široko od sebe. Zuby jsou široké, u kořene velmi silné, stoličky jsou velké, řezáky malé, spodní špičáky dobře vyvinuté a správně zasazené.
Oči: Lehce oválné, středně velké až velké, daleko od sebe usazené, úzkých linií, ani vpadlé ani vystouplé. Víčka jsou černě pigmentovaná a dobře přiléhající, nikdy nejsou povolená. Barva je od tmavě kaštanové až po středně kaštanovou, podle barvy srsti. Nikdy nejsou světlé.
Uši: Středně velké, nasazené daleko od sebe, porostlé jemnou a krátkou srstí, volně visící po obou stranách hlavy. Mohou být složené dozadu do tvaru růže. Jsou nasazené v bodě lehce nad prodloužením očí. Uši posazené vysoko a blízko u sebe jsou atypické. V zemích, kde se povoluje kupírování, jsou kupírované uši neseny vztyčené.
KRK: Poněkud kratší než je celková délka hlavy. Na spodní straně krku je kůže volná a tvoří malý lalok. Krk je mohutný, rovný, válcovitého tvaru a velmi svalnatý.
TRUP: Podlouhlý, široký, hluboký, délka přesahuje kohoutkovou výšku o 18 - 20%, přičemž tento rozdíl je výraznější u fen. Slabiny jsou málo vyjádřené.
Horní linie: Rovná, bez deformací, držená dobře vyvinutými, ale málo viditelnými svaly. Lehce stoupá od kohoutku k zádi. Nikdy nemá být sedlovitě pronesená ani klenutá.
Záď: střední, široká a zaoblená. Nemá být dlouhá, protože by omezovala v pohybu. Feny mají záď obvykle širší.
Hrudník: velmi široký, s dobře vyjádřeným předhrudím. Hloubka hrudníku má z profilu i zepředu dosahovat nejméně k loktům. Obvod hrudníku obvykle odpovídá kohoutkové výšce plus 45%. Žebra jsou dobře klenutá.
Spodní linie: Lehce stoupá, nikdy neklesá.
OCAS: V nasazení silný, ke špičce se zužuje a nesmí přesáhnout hlezno. Středně vysoké nasazení ocasu. Při vzrušení je nesen ve tvaru šavle, nezatáčí se ani se nepřibližuje ke hřbetu. V klidu visí s lehce zahnutou špičkou.
HRUDNÍ KONČETINY:
Plece: Správný sklon.
Končetiny: Správně úhlené, šikmé, s dokonale kolmým předloktím, rovné, se širokými kostmi a dobrým svalstvem.
Lokty: Nesmí být přitisknuté k žebrům ani se rozevírat ven. Vzdálenost lokte od země je obvykle 50% celkové výšky u psů a o něco kratší u fen.
Nadprstí: Velmi pevné a lehce skloněné.
Přední tlapy: Kočičí tlapy se zaokrouhlenými prsty, nepříliš těsně uzavřené. Polštářky na tlapách jsou velmi vyvinuté a černé. Drápy jsou tmavé, bílé drápy jsou nežádoucí, i když se mohou objevit podle barvy srsti.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Silné a rovnoběžné bez vybočení.
Stehna: dlouhá a velmi svalnatá. Úhlení není příliš výrazné, ale ani příliš nevýrazné.
Hlezno: Vždy nízko postavené.
Zadní tlapy: Poněkud delší než přední, podobných vlastností.
POHYB: Pohyb je prostorný s velkým záběrem, mrštný a pružný. Krok má být dlouhý. Držení ocasu je nízké, hlava se téměř nezvedá nad hřbetní linii. Ve střehu je hlava zvednutá a ocas vztyčený.
KŮŽE: Silná a pružná. Volná na krku a kolem něj. Je-li pes ve střehu, kůže na hlavě tvoří několik souměrných záhybů, jejichž osou je střední čelní rýha.
OSRSTĚNÍ:
DRUH SRSTI: krátká, hrubá, dobře přiléhající, na dotek drsná, bez podsady (někdy se může objevit na krku a hýždích), na omak působí drsně. Velmi krátká a jemná srst na uších, poněkud delší na kohoutku a nahoře na stehnech zezadu.
BARVA: Žíhaná ve všech odstínech, od velmi teplé tmavé až k velmi světlešedé nebo plavé. Plavá ve všech odstínech až k pískové. Bílá barva se může objevit na hrudi, na základně krku nebo hrdle, na předních končetinách a prstech zadních končetin, ale je žádoucí, aby jí bylo co nejméně. Maska vždy černá, nepřesahuje výšku očí.
VÝŠKA A VÁHA:
Kohoutková výška: psi 60-65 cm feny: 56-61 cm
U velmi typických jedinců je přijatelná odchylka o 1 cm od maximální a minimální míry.
Minimální váha: psi 50 kg feny 40 kg
VADY: Jakákoliv odchylka od uvedených kritérií se považuje za vadu; její závažnost posuzuje podle stupně odchylky od standardu.
LEHKÉ CHYBY:
- Přílišné vrásky v krajině lebeční a lícní, které však nepozměňují výraz.
- Klešťový skus.
TĚŽKÉ VADY:
- Hlava nemá stanovené proporce.
- Linie lebky a lící jsou velmi konvergentní (nadměrný stop, příliš vyjádřený).
- Maska přesahuje výšku očí.
- Přední nohy a tlapy vytočené ven nebo dovnitř.
- Příliš visící pysky, ustupující nebo vystupující dopředu.
- Stejná výška záď - kohoutek.
- Nadměrný lalok.
- Povolená víčka.
- Nosní hřbet klenutý.
- Velmi malé nebo přehnané zaúhlení.
- Spodní linie klesá.
- Málo hluboký hrudník.
- Nesprávný postoj. Vysoko nasazený ocas. Tenký ocas.
- Slabá kostra.
VELMI TĚŽKÉ VADY: - Čtvercový formát z profilu.
- Trojúhelníková hlava, úzká, nemá tvar krychle.
- Lehký vzhled.
- Zakroucený ocas, velmi tenký, stejně silný po celé délce nebo deformovaný.
- Velmi malá nebo příliš vysoká postava.
- Hřbetní linie pronesená nebo klenutá. Malé předhrudí. Slabý hrudník. Málo klenutá žebra.
- Chybějící záhyby v lebeční a lícní partii (napnutá kůže postrádající pružnost).
- Světlé oči (žluté). Oči příliš u sebe nebo šikmé. Vystouplé nebo zapadlé.
- Přílišný předkus.
- Chybí některý ze zubů (kromě P 1).
- Uši velmi vysoko posazené.
- Kulatá nebo klenutá lebka.
- Divergující linie lebeční a lícní.
- Srst řídká a jemná.
- Nevýrazná maska.
- Dlouhý krk, málo mohutný.
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
- Nevyrovnaná povaha a jakýkoliv náznak agresivity.
- Zcela depigmentovaná nosní houba nebo vnitřní strana pysků.
- Úplně chybí maska.
- Nežádoucí bílé skvrny.
- Podkus.
- Záď nižší než kohoutek, klesající hřbetní linie.
- Modré oči nebo oči různých odstínů.
- Amputovaný ocas.
- Monorchidní nebo kryptorchidní jedinci.
- Nedostatečně vyvinutá hruď.
POZNÁMKA: Psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata sestouplá v šourku.

hovawart

9. dubna 2007 v 20:18 pejsci
KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 2.1 - molosská plemena - horští psi - s pracovní zkouškou
Použití: Společenský a pracovní pes
hovawart Clairmont z Brzáneckých vinohradůKrátký historický náhled: Hovawart je velmi staré německé plemeno pracovních psů. Jeho název pochází z původního středoněmeckého Hova- (der Hof - dvůr) a wart- (der Wächter - strážce). Od roku 1922 bylo toto plemeno znovu vyšlechtěno za použití typově podobných psů, kteří se ještě vyskytovali v selských dvorech. Kromě toho se v prvních letech chovu provádělo křížení s využitím německých ovčáků, novofundlandských psů, leonbergerů a dalších plemen. Přísným výběrem se dospělo opět k původnímu typu pracovního psa. V zemi původu se přikládá velký význam dobrému zdravotnímu stavu hovawarta. Zvláště dysplazie kyčelních kloubů (DKK, HD) byla dlouholetou selekcí značně snížena. Očekává se, že tyto snahy najdou následování ve všech chovatelských klubech.
Celkový vzhled: Hovawart je silný, středně velký, delší, dlouhosrstý, pracovní pes s poněkud delší tělesnou stavbou. Rozdíly obou pohlaví jsou dobře patrné - především ve tvaru hlavy a celkové tělesné stavbě.
Důležité poměry mír: délka těla činí přibližně 110 - 115 % kohoutkové výšky.
Chování a povaha: Hovawart je uznávaným psem k všestrannému použití. Založením je to vyrovnaný a dobromyslný pes. Má dobré obranářské valstnosti i bojovnost, je sebejistý a dobře zatížitelný. Má střední temperament a velmi dobrý čich. Jeho harmonické tělesné proporce a zcela ojedinělá vazba na rodinu, ve které žije, jsou předpokladem jeho využití jako vynikajícího doprovodného, hlídacího, obranářského, ale i záchranářského a stopovacího psa.
Hlava: Silná hlava má široké klenuté čelo. Nosní hřbet je rovný a probíhá paralelně s imaginární linií, prodlužující horní část lebky. Morda a lebka (část hlavy mezi týlním hrbolem a stopem) jsou přibližně stejně dlouhé. Stop je dobře zřetelný. Morda je silná a při pohledu ze strany i shora se mírně zužuje. Nos má dobře vyvinuty nosní otvory. U černých psů a černých se znaky je pigmentace černá, pigmentace u plavých je černá - proměnlivý nos je však přípustný. (Proměnlivý nos znamená, že rozhodčí může pokládat nos za černý, neboť zjištěné zesvětlení může považovat za jev přechodný, podmíněný momentálními vnitřními, ale i vnějšími vlivy - pozn.překladatele). Pysky dobře přiléhají a jsou tmavě pigmentované. Skus je úplný, silný, nůžkový. Silné zuby stojí svisle v čelistech. Klešťový skus je přípustný. Oči jsou oválné. Nesmí ani příliš vystupovat, ani být hluboko uloženy. Barva je tmavě až středně hnědá. Oční víčka těsně přiléhají. Uši jsou trojúhelníkové převislé se zakulacenými špičkami volně přiléhají. Jsou posazeny vysoko a daleko od sebe, čímž opticky rozšiřují vrchní část hlavy a dosahují svojí délkou až ke koutkům pysků. Přední okraj leží přibližně uprostřed mezi okem a týlním hrbolem. V klidu přiléhají ploše, při pozornosti mohou být namířeny poněkud dopředu.
Krk: Silný krk je středně dlouhý, kůže na hrdle těsně přiléhá.
Tělo: Hřbet je rovný a pevný. Bedra jsou silná a poněkud delší než záď. Záď je mírně spáditá, středně dlouhá. Hruď je široká, hluboká a mohutná. Ocas je bohatě osrstěný a sahá pod hlezna, ne však až k zemi. Podle nálady psa je nesen nad hřbetem anebo volně svěšený.
Končetiny: Hrudní končetiny jsou silné a při pohledu zepředu i ze strany jsou rovné a svisle postavené. Lopatky jsou velmi dobře osvalené, dlouhé a šikmo uložené. Rameno je dlouhé a těsně přiléhá k tělu. Lokty přiléhají k hrudnímu koši. Zápěstní (spěnkový) kloub je silný. Nadprstí je poněkud šikmo postavené. Pánevní končetiny jsou silné a při pohledu zezadu svisle a rovnoběžně postaveny. Jsou dobře zaúhlené a velmi dobře osvalené. Hlezna jsou velmi silná a hluboká. Tlapy jsou kruhové, silné a kompaktní. Prsty jsou klenuté a těsně přiléhající. Pokud se vyskytnou paspárky, je nutno je odstranit. Drápy jsou u černých a černých se znaky černé, u plavých psů mohou být méně pigmentovány.
Pohyb: Při všech druzích pohybu, jak při pohledu zepředu, tak i zezadu je pohyb přímočarý a prostorný. Vydatný klus vychází při správném posunu ze zadních končetin.
Kůže: Celkově dobře přiléhá. U černých a černých se znaky má tmavomodré zbarvení, u plavých je většinou růžová.
Srst: nápadně krásná dlouhá srst je lehce zvlněná, přiléhavá a uzavřená s menším podílem podsady. Je delší na hrudi, na břichu, na zadních stranách končetin a na ocasu. Na hlavě a na přední straně končetin je srst krátká.
Barva - hovawart se vyskytuje ve třech barevných variantách: černá se znaky, černá a plavá:
černá se znaky: srst je černá a lesklá, barva znaků je středně plavá. Na hlavě začínají znaky pod nosním hřbetem a dosahují kolem koutků úst až k hrdlu. Body nad očima jsou zřetelně viditelné. Znak na hrudi sestává ze dvou vedle sebe ležících skvrn, které mohou být spojené. Na předních končetinách dosahují znaky při pohledu ze strany od prstů zhruba až k nadprstí a vybíhají dozadu, do výše trupu. Na zadních končetinách dosahují znaky téměř až k srsti na břiše. Při pohledu ze strany jsou znaky nad hlezny patrné jen jako úzký proužek. Znak se vyskytuje také pod kořenem ocasu. Na všech partiích těla jsou znaky jasně ohraničené. Ojedinělá malá bílá skvrna na hrudi, stejně tak jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na konci ocasu jsou přípustné. Pigmentace na víčkách, nose, pyscích a polštářcích je černá.
černá: srst je černá a lesklá. Ojedinělá malá bílá skvrna na hrudi, stejně tak jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na konci ocasu jsou přípustné. Pigmentace na víčkách, nose, pyscích a polštářcích je černá.
plavá: středně plavá, lesklá zesvětluje směrem ke končetinám a k břichu. Ojedinělá malá bílá skvrna na hrudi, stejně tak jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na konci ocasu jsou přípustné. Pigmentace na víčkách, nose, pyscích a polštářcích je tmavá až černá.
Velikost: kohoutková výška: pes 63 - 70 cm, fena 58 - 65 cm.
Vady: Všechny odchylky od standardního popisu jsou vady. Jejich hodnocení by mělo být odvislé od závažnosti odchylky.
Diskvalifikující vady:
Celkový vzhled:
- hovawarti, kteří fenotypově neodpovídají plemenu
- feny se silně samčím nebo psi se silně samičím výrazem
Proporce:
- značné odchylky od proporcí uváděných ve standardu
Chování a charakter:
- agresivita, reakce na střelbu (bázlivost) nebo letargie
Hlava:
- chybějící stop
- modré nebo břízové oči (nestejně barevná duhovka, skvrny)
- vzpřímené, klopené, růžičkovité nebo silně odstávající uši
- předkus, podkus nebo křížový skus
- chybí-li více než 2 P1 nebo jiný zub s výjimkou obou M3
Krk:
- výrazně volná kůže na hrdle nebo tzv. lalok
Tělo:
- silně pronesený nebo kapří hřbet
- příliš úzký nebo válcovitý hrudník
- anomálie ocasu, příliš krátký nebo trvale zatočený ocas
Končetiny:
- silné přestavění zádi
Srst:
- zcela zkadeřená srst (uzavřené lokny)
- barvy jiné než ve standardu - např. modrošedá, vlčí zbarvení, hnědá, šedá, bílá, strakatá, plavá se sazovitým nádechem
- černí se znaky: šedé nebo hnědé skvrny mimo znaky dle standardu, převažující podsada jiné než černé barvy, převažující šedá a bělavá barva ve znacích
- černí: šedé nebo hnědé skvrny, převažující podsada jiné než černé barvy
- plaví: jednotlivé bílé chlupy na hřbetě nosu nevedou k vyloučení z chovu, pouze červenoplavá barva bez zesvětlení, běloplavá barva a to i na uších, zřetelně bílé znaky nad úroveň tolerace standardem, tmavé skvrny, maska
Velikost:
- výška menší než spodní hranice, výška větší o více jak 3 cm nad horní hranici
Poznámka: Psi musí mít dvě průkazně normálně vyvinutá varlata, která se zcela nacházejí v šourku.

dobrman

9. dubna 2007 v 20:15 pejsci
POUŽITÍ: Doprovodný, obranný a služební pes
KLASIFIKACE FCI :
Skupina 2 Knírači a pinčové, molossové a švýcarští salašničtí psi
Sekce 1 Pinčové a knírači
S pracovní zkouškou
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Dobrman - Abigaile Cor Fortis, maj.Jana Malinská ml.

Plemeno dobrman je jediné německé plemeno, které nese jméno svého prvního známého chovatele Friedricha Louise Dobermanna (2.1.1834 - 9.6.1894), který byl výběrčím daní, správcem rasovny, městským odchytávačem psů se zákonným právem odchytit všechny volně pobíhající psy. K chovu vybíral z tohoto zdroje zvláště ostré psy. Důležitou roli při vytváření tohoto plemene hráli jistě tzv. "řezničtí" psi, kteří byli na tehdejší poměry relativně prošlechtěnou rasou. Tito psi byli určitými předchůdci dnešních rottweilerů, smíšených s druhem ovčáckých psů, kteří byli v Duryňsku chováni v barvě černé s rezavými znaky. Z těchto plemen F. L. Dobermann vyšlechtil v 70. letech minulého století plemeno dobrman. Získal tak svoje plemeno, tzn. služební psy, kteří nebyli nejen ostražití, ale pracovali i jako ochránci dvora a domu. Často se používali jako hlídací a policejní psi. Jejich časté používání v policejních službách tehdy vedlo k přezdívce "četničtí psi". Při lovu byli převážně používáni k lovu škodné zvěře. Pro uvedené přednosti byli dobrmani už na přelomu tohoto století oficiálně uznáni jako policejní plemeno. Chov dobrmanů je zaměřen na chov středně velkých, silných a svalnatých psů, kteří vykazují přes určitou robustnost elegantní a ušlechtilé linie. Je mimořádně vhodný jako doprovodný, obranný a služební pes, stejně jako pes rodinný.
CELKOVÝ VZHLED: dobrman je středně velký, silný a svalnatý pes. Elegantními liniemi těla, hrdým a vzpřímeným držením, temperamentní povahou a odhodlaným výrazem odpovídá ideálnímu vzoru psa.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: tělesná stavba dobrmana je téměř kvadratická, to platí zvláště pro psy. Délka trupu (hrudní kost - sedací hrbol) nemá u psů přesahovat o více než 5 % a u fen o více než 10 % výšky.
POVAHA: založením je dobrman mírumilovný, přátelský, v rodině velmi přítulný a milující děti. Přednost se dává střednímu temperamentu, středné vyvinuté ostrosti, a střednímu prahu dráždivosti. Při dobré ovladatelnosti a chuti k práci je nutné dbát na pracovní použití, odvahu a tvrdost. Zvláštní důraz je kladen na sebejistotu a nebojácnost při současné ostražitosti vůči okolí.
HLAVA
MOZKOVNA: silná, odpovídající stavbě těla. Při pohledu shora odpovídá tvar hlavy tupému klínu. Příčná linie temene má být při pohledu zepředu přibližně vodorovná a nesmí se svažovat k uším. Linie temene téměř navazuje na linii nosního hřbetu a směrem k týlu se lehce zaobluje. Nadočnicové oblouky jsou dobře vyvinuty, nevystupuji vpřed. Čelní brázda je ještě patrná. Týlní hrbol nemá vyvstávat. Při pohledu zpředu a shora pozorované postranní části hlavy nesmějí působit vypoukle. Boční lehké klenutí horní čelisti a jařmové oblouky musejí být v harmonii s celkovou délkou hlavy. Osvalení hlavy je silně vyvinuto.
STOP: čelní sklon je malý, ale dobře vyznačen.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
NOS: nosní houba je dobře vyvinutá, spíše širší než okrouhlá, celkově nijak nevystupuje, s velkými otvory. U černých psů je nos černý, u hnědých může být ve světlejším tónu odpovídajícím zbarvení.
TLAMA: musí být ve správném poměru k mozkovně a silně vyvinutá. Tlama je hluboká, má dosahovat až po moláry. Tlama musí dosahovat požadované šíře i v oblasti dolních a horních řezáků.
PYSKY: mají pevně a hladce přiléhat k čelistem a musí zajistit pevné uzavření tmavě pigmentované ústní štěrbiny. U hnědých psů může být pigment poněkud světlejší.
ČELIST, SKUS, ZUBY: horní i dolní čelist silná a široká. Nůžkový skus, 42 zubů odpovídajících zubnímu schématu, normální velikosti.
OČI: středně velké, oválné a tmavě zbarvené, u hnědých psů je dovolen trochu světlejší odstín. Oční víčka jsou dobře přiléhající. Okraje víček osrstěné.
UŠI: vysoko nasazené a vzpřímeně nesené, okupírované přiměřeně k délce hlavy. Je-li v zemi zákaz kupírování, uznávají se nekupírované uši jako rovnocenné. (Měly by být středně velké, přiléhající ploše předním okrajem k líci).
KRK: v poměru k hlavě a tělu je dobré délky. Suchý a svalnatý, se vzestupnou líbivě zaoblenou linií. Držení krku je vzpřímené a vyznačuje se ušlechtilostí.
TĚLO
KOHOUTEK: má být zvláště u psů silně vyznačen a svou výškou a délkou určuje průběh hřbetní linie klesající k zádi.
HŘBET: je krátký a pevný, dobré šířky a dobře osvalený.
BEDRA: dobré šířky a dobře osvalená. Fena může být v bederní partii delší, protože potřebuje místo pro struky.
ZÁĎ: má být směrem od křížové kosti po kořen ocasu sotva znatelně skloněná, lehce zaoblená. Nemá být přímá, ani nápadně srázná, má být dobré šířky a silně osvalená.
HRUDNÍK: délka a hloubka hrudníku musí být ve správném poměru k délce trupu, přitom má hloubka hrudníku s lehce klenutými žebry dosahovat přibližně poloviny kohoutkové výšky. Hrudník je dobré šíře s výrazným předhrudím.
BŘIŠNÍ LINIE: od konce hrudní kosti k pánvi je břicho zřetelně vtažené.
OCAS: je vysoko nasazen a krátce kupírován, dva ocasní obratle mají být viditelně zachovány. V zemích, kde je kupírováni ocasu zakázáno, může se ocas ponechat přirozený.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
Všeobecně: Hrudní končetiny jsou ze všech pohledů téměř rovné, tzn. kolmé k zemi a silně vyvinuté.
Plece: Lopatka pevně přiléhá k hrudnímu koši, z obou stran dobře osvalená a přesahuje nahoře trny hrudních obratlů. Je co možná nejvíce šikmo směrem dozadu uložená a svírá s vodorovnou rovinou úhel asi 50°.
Paže: Dobré délky a osvalení. Úhel kosti pažní k lopatce je asi 105° - 110°.
Loket: Dobře přiléhající a nevybočující.
Předloktí: Je silné a rovné, dobře osvalené. Délka je vyvážená v poměru k tělu.
Zápěstní kloub: Silný.
Zápěstí: Silné kosti zepředu rovné, z boku jen lehce našikmené (max. 10°).
Tlapy: Jsou krátké a uzavřené. Prsty dobře klenuté (kočičí tlapa), drápy krátké, černé.
PÁNEVNÍ KONČETINY
Všeobecně: při pohledu zezadu působí v důsledku výrazného osvalení dobrman v partii kyčlí a zádě oble. Svaly od pánve přes stehna a bérce mají být dobře vyvinuty, stehna, kolena a hlezna široká. Silné pánevní končetiny jsou rovné a stojí paralelně.
Stehno: Dobré délky a šířky se silným osvalením. Dobré zaúhlení kyčelního kloubu. Úhel k vodorovné rovině 80° - 85°.
Koleno: Kolenní kloub je silný a dobře vyvinutý. Je tvořen hlavicí stehenní a bércové kosti spolu s čéškou. Koleno svírá úhel zhruba 130°.
Holeň: středně dlouhá, v souladu s celkovou délkou pánevní končetiny.
Hlezno: Středně silné, rovnoběžné. Bércové kosti se v hleznu spojují s kostmi zadního záprstí (úhel cca 140°).
Záprstí: Je krátké a postavené kolmo k zemi.
Tlapky: Jako u hrudních končetin jsou prsty krátké, klenuté a uzavřené. Drápy krátké a černé.
MECHANIKA POHYBU: chody mají mimořádný význam nejen pro výkonnost psa, ale i kvalitu exteriéru. Krok je pružný, elegantní, obratný, volný a prostorný. Hrudní končetiny dosahují co nejvíce dopředu. Pánevní končetiny dodávají dalekým vykročením a pružností žádoucí pohybovou sílu. Pes klade hrudní končetinu a pánevní končetinu na opačné straně takřka současně vpřed. Dobrá pevnost hřbetu, vazů a kloubů.
KŮŽE: Pevně na celém těle přiléhá a je dobře pigmentovaná.
OSRSTĚNÍ
VLASTNOSTI SRSTI: srst je krátká, tvrdá a hustá. Pevné a hladce přiléhá a pokrývá rovnoměrně celý povrch těla. Podsada není žádoucí.
BARVA: černá nebo hnědá s červenohnědým ostře ohraničeným a čistým pálením. Pálení se nachází na tlamě, jako skvrny na lících a nad očima, na hrdle, dvě skvrny na hrudi, na nadprstí a tlapách, na vnitřních stranách stehen, okolo řitě a na sedacích hrbolech.
VÝŠKA: kohoutková výška
- pes: 68 - 72 cm
- fena: 63 - 68 cm
žádoucí je střední výška.
VÁHA:
- pes cca 40 - 45 kg
- fena cca 32 - 35 kg
VADY: Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí přesně odpovídat stupni odchylky.
CELKOVÝ VZHLED: nedostatečně vyjádřený pohlavní výraz, málo substance, příliš lehký, příliš těžký, vysoko stavěný pes (vysokonohý), slabá kostra.
Hlava: příliš silná, příliš úzká, příliš krátká, příliš dlouhá, příliš strmý nebo mělký stop, klenutý nosní hřbet, silně skloněná linie temena, slabě vyvinutá spodní čelist, kulaté vypouklé nebo šikmo uložené oko, nepřilehlá víčka, světlé oko, příliš silné líce, příliš vysoko nebo příliš nízko nasazené uši, volné koutky tlamy.
Krk: poněkud krátký, příliš krátký, přehnaně vyvinutá kůže na hrdle, lalok, jelení krk, příliš dlouhý (neharmonický) krk.
Tělo: nepevný hřbet, příliš skloněná záď, proláklý nebo klenutý hřbet, příliš klenutá nebo plochá žebra, nedostatečná hloubka nebo šíře hrudníku, dlouhý hřbet, chybějící předhrudí, příliš vysoko nebo příliš nízko nasazený ocas, příliš vtažená nebo příliš volná linie břicha.
Končetiny: příliš malé nebo příliš velké zaúhlení hrudních nebo pánevních končetin, volné lokty, od standardu odlišná poloha kloubů a délka kostí, úzký nebo široký postoj, kravský, sudovitý, úzký postoj pánevních končetin, měkké nadprstí, otevřená tlapka, světlé drápy, zakrnělé drápy.
Srst: příliš světlá, neostře ohraničené, nečisté pálení, tmavá maska, velké černé skvrny na končetinách, sotva patrné nebo příliš veliké hrudní znaky, dlouhá, měkká, nelesklá nebo vlnitá srst a taktéž řídké a slabé osrstění nebo holá místa, velké víry srsti na těle a viditelná podsada.
Povaha: chybějící sebejistota, příliš výrazný temperament, přílišná ostrost, příliš nízký nebo příliš vysoký práh dráždivosti.
Velikost: odchylka od standardu do 2 cm je přípustná, vede však ke snížení známky.
Chod: klátivý, toporný, drobivý, vázaný, mimochod.
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY
Všeobecně: vyloženě chybějící nebo převrácený pohlavní výraz.
Oko: žluté (dravčí), různobarevné oči.
Zuby: předkus, klešťový skus, podkus, chybějící zuby podle zubního schématu.
Osrstění: bílé skvrny, zřetelně dlouhá a vlnitá srst, příliš řídké osrstění a větší lysiny.
Povaha: bázlivý, plachý, nervózni a agresivní pes.
Velikost: psi, kteří se odchyluji směrem dolů nebo nahoru o více než 2 cm od standardu.
Pozn.: Psi musejí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.

Černý terier

9. dubna 2007 v 20:14 pejsci
POUŽITÍ: strážní a hlídací pes
KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 1.4 - černý teriér
Bez zkoušky z výkonu.
VŠEOBECNÁ CHARAKTERISTIKA: Černí teriéři jsou mohutní psi nadprůměrné výšky, se silnou kostrou a masivním osvalením. Jejich kůže je napnutá a pružná bez tvorby jakýchkoliv záhybů a laloků. Psi tohoto plemene jsou schopní obrany, nedůvěřiví vůči cizím lidem, odolní, dobře se přizpůsobují různým klimatickým podmínkám. Jsou vhodní k výcviku.
KONSTITUCE: Pevná a odolná.
Vady: Slabá, lehká stavba kostry, nedostatečně vyvinuté osvalení.
Hrubé vady: Velmi lehká stavba kostry, slabá muskulatura, křehká a uvolněná stavba těla.
INDEX FORMÁTU: 100 až 105 (poměr kohoutkové výšky k délce trupu).
Vady: delší (106 až 108)
Hrubé vady: výrazně dlouhý (více než 108)
KOHOUTKOVÁ VÝŠKA:
Psi: 66 - 72 cm
Feny: 64 - 70 cm
Vady: Příliš vysoký nebo příliš nízko posazený, kohoutková výška pod 66 cm a nad 72 cm u psů, pod 64 cm a přes 70 cm u fen.
Hrubé vady: Přestavěný vzadu nebo vpředu pokleslý. Kohoutková výška pod 65 cm a přes 74 cm u psů a pod 63 cm a přes 72 cm u fen.
POVAHA: Plemeno ztělesňuje mimořádnou aktivitu, plnou síly; psi jsou mohutní, vyrovnaní, pohyblivý a vykazují rychlou a cílevědomou obrannou reakci.
Vady: Bázlivost, zvýšená dráždivost, netečnost.
Hrubé vady: Zbabělost, mimořádná dráždivost, mimořádná měkkost.
SPECIFICKÉ POHLAVNÍ ZNAKY: Výrazné podle pohlaví. Psi jsou impozantní velikosti, samčího výrazu a kompaktnější než feny.
Vady: Lehké odchylky od typického pohlavního výrazu.
Hrubé vady: Výrazné odchylky od typického pohlavního výrazu, psi s výrazem feny.
OSRSTĚNÍ: Srst tvrdá, hustá, těsně přiléhavá hrubá srst. Lomeně působící srst dlouhá 4 až 10 cm pokrývá celé tělo. Převislá srst na jednotlivých částech těla je dobře vyvinuta. Na nosní partii tvoří na horních pyscích hrubý, kartáči podobný vous, na dolní čelisti bradku. Obočí je hrubé a rozježené. Delší srst na krku a kohoutku tvoří hřívu. Hrudní končetiny jsou až po loket, pánevní pak až po stehno chráněny dlouhou, hrubou srstí. Podsada je přiléhavá a hustá.
Vady: Odstávající ne načechraně působící srst, zvlněná, jemná srst, délka srsti přes 10 cm, řídké závěsy na hlavě a končetinách. Kudrnatá srst.
Hrubé vady: Délka srsti přes 15 cm, měkká, hladká, splihlá, nebo krátká hladká srst, žádný závěs na hlavě a končetinách.
BARVA: Černá nebo černá se šedivými chlupy.
Vady: Hnědá nebo našedlá barva, malá bílá skvrna na předhrudí.
Hrubé vady: Celkově hnědá nebo šedá barva, rezavé skvrny, bílé skvrny na dolní čelisti, hlavě, krku a na končetinách.
HLAVA: dlouhá, přiměřeně úzká lebka, se zaoblenými lícemi (jařmovými oblouky). Čelo je ploché, stop je zřetelný ne však příliš výrazný. Hřbet nosu probíhá souběžně s profilem mozkovny. Nosní partie je výrazná, dopředu se lehce zužuje, její délka je poněkud kratší než lebka. Vousy a brada dodávají mordě tupý, čtyřhranný vzhled. Pysky jsou silné a masité. Horní pysky přiléhají těsně k čelisti, aniž by visely.
Vady: Lehčí hlava, klenutí čelo, nezřetelný nebo příliš výrazný stop, vystupující lícní kosti, volné pysky.
Hrubé vady: Hrubá hlava, příliš těžká nebo příliš lehká či kulatá hlava, krátký nos, nos zvednutý vzhůru, nebo špičatý nos.
UŠI: Vysoko nasazené, dopředu klopené, malé, trojúhelníkové, přední okraj boltce přiléhá těsně k lebce.
Vady: Nízko nasazené uši, dlouhé nebo vlající, nebo do strany nesené boltce.
Hrubé vady: Vzpřímené nebo polovzpřímené boltce.
OČI: Malé, oválné, šikmo nasazené, tmavé.
Vady: Velké nebo ne zcela tmavé oči, viditelné třetí víčko, pokleslá víčka, bílé skvrny na duhovce.
Hrubé vady: Světlé nebo jinobarevné oči.
CHRUP: Zuby jsou silné, bílé, těsně uzavřené, řezáky jsou uspořádány v jedné řadě a vykazují nůžkový skus.
Vady: Nevyvinuté (drobné) zuby, neodpovídající stáří psa, vychýlené zuby, pokud neovlivňují nepříznivě správný skus, chybějící více jak 2 x P1 nebo 1 x P2, slabý zubní kámen.
Hrubé vady: Velmi malé nebo chybějící zuby, řezáky stojící nepravidelně v řadě, celkové odchylky od pravidelného nůžkového skusu, absence jednoho řezáku nebo špičáku, absence P3 nebo P4, nebo jednoho moláru, silně narušená sklovina.
KRK: Dlouhý, mohutný, suchý, nesený pod úhlem 40-45° ke hřbetní linii.
Vady: Krátký nebo příliš osvalený krk, volná kůže na hrdle, nízko nasazený krk.
HRUDNÍK: Prostorný, hluboký, dobře klenutý, dosahující k loktu nebo ještě o něco níže.
Vady: Nedostatečný objem hrudníku, hrudník nedosahující k loktu, příliš zploštělý ze stran.
Hrubé vady: Sudovitý, příliš široký, nedostatečně hluboký, příliš plochý nebo úzký hrudník.
BŘICHO: Dolní linie v prodloužení dolní linie hrudníku dozadu harmonicky stoupající.
Vady: Linie břicha klesající směrem dozadu, nebo příliš vtažená.
KOHOUTEK: Výrazný nad horní hranicí hřbetu.
Vady: nízký, slabě vyvinutý kohoutek.
HŘBET: Rovný, široký, silně osvalený.
Vady: Měkký, úzký, nedostatečně osvalený hřbet.
Hrubé vady: Pronesený nebo klenutý hřbet.
BEDRA: Krátká, široká, svalnatá, lehce klenutá.
Vady: Dlouhá nebo zcela rovná bedra.
Hrubé vady: Bedra pronesená, úzká nebo silně klenutá.
ZÁĎ: Široká, dobře osvalená, jinak znatelně k vysoko nasazenému ocasu spadající.
Vady: Vodorovná nebo spadající záď, nedostatečně osvalená.
Hrubé vady: Výrazně spadající nebo úzká záď.
OCAS: Vysoko nasazený, silný, krátký (kupírovaný na 3 až 4 obratle).
Vady: Nízko nasazený nebo nesprávně kupírovaný ocas.
HRUDNÍ KONČETINY: Při pohledu zepředu jsou končetiny rovné a rovnoběžné. Úhel mezi lopatkou a kostí pažní je asi 110°. Lokty jsou výrazné, dozadu uložené. Předloktí jsou rovná a silná. Nadprstí je krátké a postavené zpříma.
Vady: Poněkud strmá lopatka, loket lehce ven nebo dovnitř vychýlený, nadprstí měkké, dovnitř nebo vně postavené.
Hrubé vady: Strmá lopatka, silně vybočení nebo vbočení loktů, nerovná předloktí, příliš výrazné zápěstí, prošlápnutá tlapka.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Při pohledu zezadu jsou končetiny rovné a rovnoběžné, stojí poněkud šíře než přední končetiny. Stehna jsou silně osvalená a dobře vyvinutá. Bérce jsou dlouhé a šikmo postavené. Hlezna jsou výrazná a dobře formovaná. Nárty jsou výrazné, dlouhé a téměř svisle postavené.
Vady: Nedostatečně vyvinuté osvalení, krátký bérec, hlezna vbočená nebo vybočená, málo nebo silně úhlená, zaječí tlapka.
Hrubé vady: Shora uvedené vady, avšak výraznější, zadní končetina přestavěná, hlezna strmá nebo přeúhlená.
TLAPY: Velké a silné, kulaté, s výraznými polštářky.
Vady: Protažené tlapy.
Hrubé vady: Slabé nebo silné tlapy.
POHYB: Volný, harmonický, lehký. Pro toto plemeno jsou typickými pohyby krátký klus nebo cval. Při klusu se končetiny pohybují v přímé linii dopředu, při čemž hrudní končetiny došlapují přibližně na středovou linii, hřbet a bedra pružně pérují.
Vady: Pohyb v ne zcela přímé linii, malá pružnost při natažení kloubů předních nebo zadních končetin.
Hrubé vady: Vázaný nebo těžkopádný pohyb, do strany se vystavující zadní končetina v pohybu (podobný pohybu kraba), silně spadající záď (při pohybu rolující se zadní končetiny), mimochod.
VADY: Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být hodnocena jako chyba, jejíž ohodnocení musí předně odpovídat stupni této odchylky.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
- Všechny odchylky od normálního nůžkového skusu.
- Skvrnitá srst, bílá barva na končetinách, rezavé skvrny, šedé zbarvení.
- Absence jednoho řezáku nebo jednoho špičáku.
- Absence jednoho P3 nebo P4 nebo jednoho moláru.
Pozn.: Psi musí vykazovat normálně vyvinutá varlata zřetelně zcela uložená v šourku.

Brazilská fila

9. dubna 2007 v 20:12 pejsci
POUŽITÍ : Hlídací pes při strážení majetku
KLASIFIKACE FCI :
Skupina 2 Knírači a pinčové, molossové a švýcarští salašničtí psiBrazilský fila - Jeff Chvatěrubská rokle, INTCH,CHSK,CHCZ,CHH, CHA,CHPL, Evropský vítěz, maj. Dana a Zbyněk Černí, chovatelská stanice Fi-Box, www.filafibox.cz
Sekce 2.1 Molossové, dogovití psi
Bez pracovní zkoušky.
VŠEOBECNÝ VZHLED: typicky molossoidní rasa. Silné kosti, pravoúhlá stavba těla, kompaktní, ale i harmonická a s dobrými proporcemi. Přes svoji váhu se vyznačuje ohromnou pohyblivostí, pohybuje se také se zřetelnou lehkostí. Feny musí mít vysloveně samičí výraz, což je na první pohled odlišuje od psů.
CHARAKTER A POVAHA: je obdařena velkou odvahou, rozhodností a zřetelnou statečností. Vůči svému majiteli a jeho rodině je oddaná, poslušná a vůči dětem navýsost tolerantní. Její věrnost se stala v Brazílii příslovečnou. Vždy vyhledává společnost svého pána. Jednou z povahových vlastností je odměřenost vůči cizím. Její chování je klidné, jejím sebevědomím ani sebedůvěrou neotřesou ani neznámé zvuky, ani nové prostředí. Jako hlídací pes je při strážení majetku nepřekonatelná, svými instinkty je to lovecký pes na velkou zvěř a strážní pes u stád skotu.
POHYB: pohyb by měl být vydatný a pružný. Její pružný krok připomíná pohyb velkých kočkovitých šelem. Jejím hlavním znakem je mimochod - druh chůze, při němž se páry končetin na téže straně pohybují paralelně v páru vpřed a vzad. Tím vzniká houpavý a vlnivý pohyb celého těla psa (tzv. velbloudí mimochod), zdůrazněný podél celé horní linie až po ocas. V kroku je hlava nesena níže než hřbet. Fila vykazuje pružný, harmonická, volný lehký klus s vydatnými kroky. Trysk je plný síly a u tak velkého a těžkého psa je neočekávaně rychlý. Vzhledem ke své typicky molossoidní volné stavbě těla má člověk z pohybu fily dojem, že by mohla kdykoliv naprosto neočekávaně změnit směr. A to je také pravda.
VZHLED, VÝRAZ: v klidu rozvážný, ušlechtilý a sebejistý. Nikdy není znuděný, nesoustředěný nebo lhostejný.
HLAVA: hlava fily je velká, těžká, mohutná, přitom však vždy v dobrém poměru k celému tělu. Při pohledu shora se podobá lichoběžníku, v němž je hlava vepsána ve tvaru hrušky. Při pohledu z profilu by měly být tlama a lebka zhruba v poměru 1:1 (jedna ku jedné), přičemž tlama je nepatrně kratší než lebka.
Mozkovna: z profilu opisuje lebka lehký oblouk od stopu až k týlnímu hrbolu, který je vyjádřen, obzvláště u štěňat. Při pohledu zepředu je lebka veliká, široká, horní linie lehce klenutá. Boční linie probíhají v oblouku, který se ve směru tlamy mírně zužuje, téměř svisle.
Stop: Obzvláště při pohledu zepředu chybí. Středová rýha je lehce vyjádřena a dozadu mírně stoupá, dosahuje zhruba doprostřed mozkovny. Při pohledu ze strany je stop mírně naznačen, šikmý a ve skutečnosti je formován pouze dobře vyvinutým obočím.
Tlama: silná, hluboká a široká, vždy v souladu s mozkovnou.
Při pohledu shora je pod očima dobře vyplněná, až ke středu se zužuje a pak až ke konci čenichu se opět nepatrně rozšiřuje. Při pohledu ze strany je horní linie rovná nebo lehce konvexní (římský nos), ale nikdy konkávní. Přední strana tlamy je pravoúhlá, s malou prohlubní přímo pod čenichem. Horní pysk je silný, masitý, visící, padá přes dolní pysk a tvoří dokonalý oblouk. Tím formuje dolní linii tlamy, která je s horní linií téměř rovnoběžná. Okraje pysků jsou vždy vidět. Dolní pysk přiléhá až ke špičákům k dolní čelisti, odtud je volný se zoubkovaným okrajem. Tlama je v nasazení velmi hluboká, hloubka ale není větší než délka tlamy. Okraje pysků tvoří obrácené "U".
Čenich: dobře vyvinuté otevřené nosní otvory, které však nemají šířku čelisti. Barva černá.
Oči: středně velké až velké, tvaru mandle, posazené poměrně daleko od sebe a středně až hluboko uložené. Povolené barvy očí: od tmavě hnědé po žlutou - vždy shodně s barvou srsti. Následkem množství volné kůže mají mnohé fily visící dolní víčka, což se neposuzuje jako vada, protože tato maličkost podtrhuje typický melancholický výraz rasy.
Uši: visící, velké, silné, ve tvaru "V". Široké v nasazení, ke špičce se zužují. Špičky zaoblené. Nasazené na zadní části lebky, v klidu ve výši očí. V afektu se uši nacházejí nad touto základní pozicí. Nasazení ucha je na předním okraji výš než na zadním. Uši visí a přiléhají ke tváři, nebo jsou složené dozadu, takže je pak vidět vnitřek ucha (růžicové ucho).
Zuby: zuby jsou širší než delší, silné a bílé. Horní řezáky jsou u kořene široké a na okrajích ostré. Špičáky jsou silné, dobré a široce v čelistech posazené. Ideální skus je nůžkový, klešťový skus je ale přípustný.
KRK: mimořádně silný a svalnatý, působí krátkým dojmem. Na horní straně lehce klenutý a od hlavy dobře odsazený. Lalok na hrdle.
HORNÍ LINIE: kohoutek je položen níže než záď. Široce postavené lopatky. Za kohoutkem horní linie mění směr a lehce k zádi stoupá. Horní linie je rovná, není nikdy sedlovitě pronesená ani klenutá (jako u kapra).
ZÁĎ: široká a dlouhá, s horizontálou tvoří úhel zhruba 30o, lehce zaoblená. Záď je o něco výš než kohoutek. Při pohledu zezadu je záď zhruba stejně široká jako hrudní koš, u fen smí být i širší.
TRUP: hrudní koš široký, hluboký a silný, krytý silnou volnou kůží. Hrudní koš je delší než zadní část trupu. Délka trupu odpovídá výšce plus 10%, přičemž se měří od ramene k sedací kosti.
HRUDNÍ KOŠ: dobře klenutá žebra, jejichž oblouk ale nesmí ovlivnit polohu lopatek. Hluboká a prostorná hruď, hloubka hrudního koše sahá až k lokti. Velmi výrazná prsní kost.
SLABINY: kratší a ne tak hluboké jako hrudní koš. Bedra a hrudník jsou od sebe výrazně odsazeny. U fen jsou slabiny v dolní části lépe vyvinuty. Při pohledu shora jsou bedra užší než hrudník a záď, nemají ale být příliš zúžená.
DOLNÍ LINIE: dlouhý hrudník s linií probíhající paralelně s podložkou. Linie břicha lehce dozadu stoupá, ale ne jako u chrta.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: Plece a ramena dokonale formované, tvořeny kostmi stejné délky - lopatkou a pažní kostí. Lopatka svírá s horizontálou zhruba úhel 45°, s pažní kostí přibližně úhel 90°. Spojení lopatky s pažní kostí tvoří ramenní kloub. Ten se nachází na stejné úrovni s předhrudím, ale nepatrně vzadu. V ideálním případě se ramenní kloub nachází na poloviční vzdálenosti dolního okraje hrudníku od kohoutku. Myšlená svislice spuštěná z kohoutku by se měla dotýkat lokte a procházet tlapou. Končetiny musí být rovnoběžné. Kostra končetin je mohutná a kosti jsou rovné. Zápěstí silné a pevné, nadprstí krátké, lehce skloněné. rovné. Délka končetiny od podložky až k lokti odpovídá vzdálenosti lotu od kohoutku.
Tlapy: silné dobře klenuté prsty, které však nemají být příliš těsně uzavřené. Polštářky masité, široké a vysoké. Ve správné poloze směřují tlapy přímo kupředu. Silné tmavé drápy; bílé drápy jsou přípustné v případě že srst na prstech nebo tlapách je bílá.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Poněkud lehčí kosti než u hrudní končetiny, ale kosti přesto nikdy nejsou v poměru k celému tělu tenké. Stehna jsou mohutná, díky silnému osvalení oblá. Tyto svaly vycházejí z pánevní (ilium) a sedací kosti (ischium), které tvoří vnější hranici pánevní končetiny. Z tohoto důvodu musí být sedací kost správné délky. Zadní končetiny jsou rovnoběžné. Kolenní kloub a hlezno přiměřeně zaúhlené. Nárt lehce skloněný, poněkud delší než nadprstí hrudní končetiny.
Tlapy: poněkud oválnější než u hrudních, ale jinak stejný popis. Bez paspárků.
OCAS: velmi široký v nasazení, středně vysoko nasazen, zřetelně se zužuje, špička dosahuje k patě. Pokud je fila vzrušena, nese ocas nahoru a oblouk u konce ocasu je výraznější. Nikdy by neměla nést ocas zcela ochablý ani stočený nad hřbetem.
KOHOUTKOVÁ VÝŠKA:
Psi: 65 až 75 cm
Feny: 60 až 70 cm
VÁHA:
Psi: minimálně 50 kg
Feny: minimálně 40 kg
BARVA: povoleny jsou všechny jednobarevné fily s výjimkou diskvalifikujících barev. Zcela žíhané fily mohou vykazovat zcela světlé stejně jako zcela tmavé žíhání. Přípustná je černá maska nebo zbarvení bez masky. U všech povolených barev mohou být drobné bílé odznaky na hrudi, tlapách a špičce ocasu. Jinak na ostatních místech nežádoucí. Bílé odznaky na ostatních částech těla je třeba postihovat.
KŮŽE: jedním z nejvýraznějších a nejdůležitějších znaků plemene je silná, volná kůže, která pokrývá celé tělo. Velmi volná na krku, kde tvoří na hrdle lalok, na hrudníku a na břiše. Některé fily mají po straně hlavy vrásku nebo vrásky na kohoutku, které probíhají z kohoutku až na plece. Pokud je fila v klidu, je hlava bez vrásek. Jakmile je vzbuzena její pozornost, stažením kůže vznikají drobné vrásky podél lebky.
SRST: krátká, hladká, hustá a přiléhající těsně k tělu.
VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou. Kryptorchidi nebo monorchidi, zákroky na odstranění exteriérových vad, albíni, nedostatek typu.
TĚŽKÉ VADY:
- krátká tlama
- malé uši
- vysoko nasazené uši
- příliš světlé oči
- tvorba vrásek na lebce v případě, že je pes v klidu
- předkus
- chybění dvou zubů
- horizontální vrásnění pod hrdlem, které netvoří lalok
- měkký, sedlovitě formovaný hřbet
- úzká záď
- ocas nesený stočený nad hřbetem
- příliš malá hloubka hrudníku
- jakékoliv odchylky u nadprstí hrudní i pánevní končetiny
- přehnaně úhlené pánevní končetiny
- nedostatečně prostorný pohyb
VELMI TĚŽKÉ CHYBY:
- malá hlava
- suchý horní pysk (bez pysků)
- výrazný stop při pohledu zepředu
- vystupující oči
- chybění dvou zubů s výjimkou P1 (první třeňové zuby)
- chybějící lalok
- apatie nebo bázlivost
- negativní reakce při výstřelu
- kapří hřbet
- vodorovná linie hřbetu (nestoupající k zádi)
- záď příliš přestavěná
- kravský postoj
- nedostatečné úhlední pánevních končetin (rovná hlezna)
- lehká kostra
- chybějící substance
- velikost přesahující standardem stanovené maximum
- bílé odznaky pokrývající více než čtvrtinu těla
- nedostatečná pigmentace okrajů očních víček
- kulaté oči
- kvadratická stavba těla
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
- bojácnost nebo agresivita
- nosní houba masové barvy
- podkus
- předkus, pokud jsou při zavřené tlamě vidět zuby
- chybění jednoho špičáku nebo jedné stoličky s výjimkou M3
- modré (porcelánové) oči
- kupírované ucho nebo ocas
- záď níže než kohoutek
- bílé fily, barvy myší šedi, skvrnité (velké i malé skvrny), zbarvení černé s tříslovou (black and tan) a modré zbarvení
- příliš malá velikost
- nedostatek volné, pružné kůže
- jiný krok než mimochod
Psi, u nichž je zjištěn zákrok na odstranění exteriérové vady a psi projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
POZNÁMKA : psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.

boxer

9. dubna 2007 v 20:11 pejsci
boxeři - moderní typy, uprostřed starší typ
POUŽITÍ: společenský, služební pes a obranář
KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 2.1 - molosská plemena - dogovití psi
Se zkouškou z výkonu
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Za bezprostředního předka boxerů se pokládá malý, takzvaný brabantský býkohryz. Tehdejší chov býkohryzů spočíval především v rukou myslivců, protože býkohryz sloužil hlavně k lovu. Jeho úlohou bylo uchopit štvanou zvěř a přidržet ji do příchodu lovce, který ji skolil. Proto musel mít pes co nejširší tlamu s široce postavenými zuby, aby se mohl důkladně zakousnout a aby mohl zvěř také dobře přidržet. Býkohryzové, kteří nesli tyto znaky, byli pro svoji úlohu nejvhodnější, a proto je majitelé také použili k chovu, který se dříve orientoval především podle činnosti a účelu použití psa. Díky tomu docházelo k chovatelské selekci, jež přinesla psa se širokou tlamou a vyhrnutým čenichem.
CELKOVÝ VZHLED PSA: Boxer je středně velký, hladkosrstý, podsaditý pes krátké a kvadratické stavby těla a silných kostí. Jeho osvalení je suché, silně vyvinuté a plasticky vystupující. Jeho pohyb je živý, plný síly a ušlechtilosti. Boxer nesmí být nemotorný ani těžkopádný, nesmí být ani příliš lehký nebo chrtovitý.
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
a) Délka trupu odpovídá kohoutkové výšce, trup je kvadratický, tzn. vodorovná linie dotýkající se hřbetu tvoří s kolmicemi, jež se dotýkají ramenního kloubu a vrcholu sedací kosti, čtverec.
b) Hloubka hrudníku vůči kohoutkové výšce: hrudník dosahuje až k loktům. Hloubka hrudníku odpovídá polovině kohoutkové výšky. c) Délka hřbetu nosu vůči délce hlavy: délka hřbetu nosu se má k délce temene jako 1:2 (měřeno od špičky čenichu až k vnitřnímu koutku oka respektive od vnitřního koutku oka až k týlnímu hrbolu).
CHOVÁNÍ A CHARAKTER (POVAHA): Boxer je pes pevných nervů, sebevědomý, klidný a vyrovnaný. Jeho povaha je mimořádně důležitá a je třeba jí věnovat starostlivou péči. Jeho příchylnost a věrnost pánovi a celé jeho rodině, jeho ostražitost a neohrožená odvaha při obraně osob i majetku jsou odedávna příslovečné. V rodině je nezáludný a otevřený, ale vůči cizím je nedůvěřivý; veselý a přátelský při hře, ale nebojácný, jde-li do tuhého. Snadno se vychovává díky své ochotě se podřídit, díky své energii a odvaze, své přirozené ostrosti a výbornému čichu. Díky své nenáročnosti a čistotnosti je současně příjemným a cenným partnerem pro rodinu, ale současně také výborným obranářem, společenským nebo služebním psem. Jeho povaha je čestná, bez falše a lstivosti, a to platí i do vyššího věku.
HLAVA
Hlava propůjčuje boxerovi charakteristický výraz, musí být v dobrém poměru s tělem a nesmí být ani příliš lehká, ani příliš těžká. Tlama by měla být co nejširší a mohutná. Krása hlavy spočívá v harmonickém poměru velikosti tlamy a mozkovny. Při pohledu z libovolné strany (zepředu, shora nebo ze strany) musí být tlama vždy v dobrém poměru s mozkovnou, tzn. nikdy nesmí být příliš malá. Hlava by měla být suchá, neměla by tedy vykazovat vrásky. Při zvýšené pozornosti psa se však přirozeně tvoří vrásky na temeni hlavy. Vrásky probíhající od kořene nosu směrem dolů do obou stran jsou naznačeny vždy. Tmavá maska se omezuje na tlamu a musí se zřetelně lišit od barvy ostatních částí hlavy, aby výraz nepůsobil zasmušile.
MOZKOVNA:
Lebka: Mozkovna je pokud možno štíhlá a hranatá. Je lehce klenutá, není ani kulovitě zkrácená, ani plochá a příliš úzká, týl není příliš vysoký. Čelní rýha je jen slabě naznačená a zvláště mezi očima nesmí být příliš hluboká.
Stop: Čelo tvoří se hřbetem nosu výrazné odsazení. Hřbet nosu nesmí být přehnaně zamáčknutý do čela jako u buldoka, ale nesmí ani spadat.
OBLIČEJOVÁ ČÁST LEBKY:
Nosní houba: Čenich je široký a černý, velmi lehce vyhrnutý; s velkými nosními otvory. Špička nosu je poněkud výš než kořen nosu.
Tlama: Tlama mohutně vyvinutá ve všech směrech v prostoru, není příliš špičatá, ani štíhlá, krátká nebo plochá. Její tvar ovlivňuje a) tvar čelistí; b) postavení špičáků a c) vlastnosti pysků. Špičáky musejí být postaveny co nejdále od sebe a musejí být dobré délky, díky čemuž je přední plocha tlamy široká, téměř kvadratická a se hřbetem nosu tvoří tupý úhel. Vpředu je okraj horního pysku na okraji dolního pysku. Nahoru zahnutá část dolní čelisti s dolním pyskem označovaná jako brada nesmí nápadně přečnívat horní pysk, ale nesmí se ani pod ním ztrácet, ale musí být při pohledu zepředu i zezadu dobře vyznačena. Tlama a řezáky dolní čelisti nesmějí být při zavřené tlamě vidět; při zavřené tlamě nesmí být vidět ani jazyk psa. Dělení mezi horními pysky je dobře patrné.
Pysky: Pysky dotvářejí tvar tlamy. Horní pysk je silný a masitý; dobře vyplňuje prostor vznikající díky větší délce dolní čelisti, přičemž je nesen dolními špičáky.
Čelisti / zuby: Dolní čelist lehce přesahuje horní čelist a je lehce zahnutá směrem nahoru. Boxer má předkus. Horní čelist dobře nasazená k mozkovně se směrem kupředu zužuje jen nepatrně. Chrup je silný a zdravý. Řezáky jsou řazeny pokud možno pravidelně v rovné linii, špičáky jsou postaveny široce a jsou dobré velikosti.
Líce: Líce odpovídají silné čelisti, aniž by však příliš výrazně vystupovaly. Přecházejí lehkým obloukem do čelisti.
Oči: Tmavé oči nejsou příliš malé, ani vystupující, ani příliš hluboko uložené. Výraz prozrazuje energii a inteligenci, nesmí být hrozivý ani pichlavý. Okraje víček musejí být tmavé.
Uši: Přiměřené velikosti, ponechány v přirozeném stavu; nasazeny na nejvyšším místě temene, v klidu přiléhají k lícím a - zvláště při vzbuzené pozornosti psa - spadají s výraznou vráskou kupředu.
KRK: Horní linie probíhá v elegantním oblouku od dobře vyznačeného týlu ke kohoutku. Měl by být značné délky, kulatý, silný, svalnatý a suchý.
TRUP:
Kvadratický. Trup stojí na silných a rovných končetinách.
Kohoutek: Vyznačený.
Hřbet: Včetně bederní partie krátký, pevný, rovný, široký a silně osvalený.
Záď: Lehce sloněná, ploše klenutá a široká. Pánev dlouhá a zvláště u fen široká.
Hrudník: Hluboký, dosahuje k lokti. Hloubka hrudníku odpovídá polovině kohoutkové výšky. Dobře vyvinuté předhrudí. Žebra dobře klenutá, ale ne sudovitá, dosahující daleko dozadu.
Spodní linie: Probíhá v elegantním oblouku směrem dozadu. Krátké pevné slabiny lehce vtažené.
Ocas: Nasazen spíše výš. Ocas ponechán v přirozené podobě.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné, paralelně postavené a jsou silných kostí.
Plece: Dlouhé a šikmé. Pevně spojené s hrudníkem; neměly by být příliš mohutně osvalené.
Nadloktí: Dlouhé a uložené v pravém úhlu s lopatkou.
Lokty: Nejsou příliš silně přitisknuté k hrudníku, ani vybočené (odstávající).
Předloktí: Svisle postavené, dlouhé se suchými svaly.
Přední nadprstí: Silné, dobře vyznačené, ale ne odulé.
Tlapy hrudních končetin: Malé, kulaté, uzavřené; polštářky silné a tvrdé.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Velmi silně osvalené, velmi svaly pevné a plasticky silně vystupující. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné.
Stehno: Dlouhé a široké. Úhel kyčelního kloubu a kolene pokud možno co nejméně tupý.
Koleno: Ve volném postoji by mělo dosahovat co nejdále kupředu tak, aby se dotýkalo svislice spuštěné z kyčelního hrbolu k zemi.
Bérce: Velmi svalnaté.
Hlezno: Silné, dobře vyznačené, ale ne odulé. Úhel činí zhruba 140 stupňů.
Tlapy pánevních končetin: Poněkud delší než přední tlapy, uzavřené; silné polštářky tlap s tvrdou kůží na polštářcích.
POHYB: živý a plný síly a ušlechtilosti.
KŮŽE: Suchá, pružná, bez vrásek.
OSRSTĚNÍ:
VLASTNOSTI SRSTI: krátká, tvrdá, lesklá a dobře přiléhající.
BARVA: Žlutá nebo žíhaná. Žlutá se vyskytuje v různých odstínech od světle žluté až po tmavou jelení červeň; nejkrásnější barva však je někde mezi těmito extrémy (červenožlutá). Černá maska. Žíhaná varianta má na žlutém podkladě (viz výše) tmavé nebo černé žíhání probíhající ve směru žeber. Základní barva a žíhání se musí od sebe navzájem jasně odlišovat. Bílé odznaky není třeba zcela zatracovat, mohou být dokonce opravdu přitažlivé.
VELIKOST: Měřeno od kohoutku přes lokty k zemi:
Psi: 57 až 63 cm
Feny: 53 až 59 cm
HMOTNOST:
Psi: nad 30 kg (zhruba při kohoutkové výšce 60 cm)
Feny: nad 25 kg (zhruba při kohoutkové výšce 56 cm)
VADY:
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.
CHOVÁNÍ A POVAHA: agresivita, zlá povaha, záludnost, nespolehlivost, nedostatek temperamentu, zbabělost.
HLAVA: nedostatek v ušlechtilosti a výrazu, zasmušilý výraz, hlava podobná pinčovi nebo buldoku, slintavost, ukazování zubů nebo jazyka, příliš špičatá nebo lehká tlama, spadající hřbet nosu, játrový nebo šedý nos, světlá nosní houba, takzvané dravčí oko, nepigmentované okraje víček; u nekupírovaných uší: třepetající se uši, zpola postavené nebo postavené uši, uši růžicově složené; úzká dolní čelist, šikmá řada řezáků, chybné postavení zubů, slabě vyvinuté zuby, nedostatečně vyvinutý chrup následkem nemoci.
KRK: krátký, tlustý, volná kůže na hrdle.
TRUP: příliš široká a nízká fronta, prověšený trup. Kapří hřbet, spadající hřbet, hubený hřbet, dlouhá, štíhlá, silně prověšená bedra, slabé spojení se zádí, klenutá bedra, spadající záď, úzká pánev, prověšené břicho, příliš silně vtažené slabiny.
OCAS: nízko nasazený ocas, zalomený ocas.
HRUDNÍ KONČETINA: francouzský postoj, volné plece, volné lokty, slabé přední nadprstí, zaječí tlapky, ploché tlapy s roztaženými prsty.
PÁNEVNÍ KONČETINA: slabé osvalení, málo úhlená nebo přeúhlená pánevní končetina, křivé nohy. Sudovitý postoj, kravský postoj, úzké paty. Paspárky, zaječí tlapy, ploché tlapy s roztaženými prsty.
POHYB: kolébavý pohyb, málo prostorný, mimochod, vázaný strnulý pohyb.
BARVA SRSTI: maska přesahující tlamu. Příliš husté nebo jen ojedinělé žíhání. Špinavá základní barva. Slévající se barvy. Nehezké bílé odznaky jako například zcela bílá nebo ze strany z poloviny bílá hlava. Jiné barvy a zbarvení, u nichž bílá pokrývá více než třetinu těla.
POZN.: Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.

Bernský salašnický pes

9. dubna 2007 v 20:10 pejsci
POUŽITÍ: původně hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech, dnes rodinný, mnohostranný pracovní pes
KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi
Bez pracovní zkoušky
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Bernský salašnický pes - Amigo Chcewiecej, maj. Irena a Bolek Ambrosovi Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno "dürrbachský pes" (německy "Dürrbächler"). Po předvedení takových psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili "Švýcarský klub dürrbachských psů" a stanovili charakteristické znaky rasy. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene. Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů "bernský salašnický pes", rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je "bernský salašnický pes" díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.
CELKOVÝ VZHLED: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami, harmonický a vyrovnaný.
Důležitý poměr těla (formát): poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10, spíše ve hřbetě a bedrech kratší, než dlouhý.
CHARAKTER A CHOVÁNÍ (povaha): jistý, pozorný, bdělý a nebojácný v každodenních situacích, dobromyslný a přítulný v chování vůči důvěrně známým osobám, sebejistý a přátelský vůči cizím lidem, středního temperamentu, dobře ovladatelný.
HLAVA silná. Lebka se jeví z profilu i zepředu mírně klenutá; vyznačený, ale ne příliš výrazný čelní sklon (stop), mírně znatelná střední čelní rýha, morda (krajina obličejová, partie nosu) silná, středně dlouhá, rovná.
ČENICH: černý.
PYSKY: málo vyvinuté a přiléhající s černými okraji.
CHRUP: úplný, silný, nůžkový skus.
OČI: tmavohnědé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky.
UŠI: trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené, středně velké v klidu ploše přiléhající.
KRK: silný, svalnatý, středně dlouhý.
TĚLO: silné, kompaktní.
HRUDNÍK: dosahuje až k loktům, široký s výrazným předhrudím, hrudní koš v průřezu široce oválný.
HŘBET: pevný, rovný.
BEDERNÍ PARTIE: široká a silná.
ZÁĎ: mírně zaoblená.
BŘICHO: nevtažené.
OCAS (prut): hustě osrstěný, dosahující alespoň k hlezennímu kloubu, v klidu svěšený, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ním.
KONČETINY:
PŘEDNÍ KONČETINY:
Celkově: postavení spíše široké, při pohledu zepředu rovné a souběžné.
Lopatky: dlouhé, silné, šikmo uložené, s rameny tvoří ne příliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.
Nadprstí přední nohy: téměř kolmo postavené, pevné.
Tlapy: krátké, zakulacené a dobře uzavřené, prsty dobře klenuté.
ZADNÍ KONČETINY:
Celkově: postavení při pohledu zezadu rovné, ne příliš úzké, nárty ani tlapy nesmějí být vtočené dovnitř, ani vytočené ven. Vlčí drápky (paspárky) musí být odstraněny.
Stehna: dosti dlouhá, při pohledu ze strany tvoří s bérci zřetelný úhel, široká, silná a dobře osvalená.
Hlezenní klouby: silné, dobře zaúhlené.
Chody: prostorné, vyrovnaný pohyb při všech druzích chodů, volný posun a dobrý kmih zadních končetin, v klusu při pohledu zepředu i zezadu přímočaré vedení končetin.
OSRSTĚNÍ:
DRUH SRSTI: dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná.
ZBARVENÍ SRSTI: sytě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno:
- čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě:
lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima, ale musí být od nich oddělena proužkem černé srsti. Bílé zbarvení mordy dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
- bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.
Žádoucí: bílé tlapky, bílá špička ocasu.
Tolerována: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině.
VELIKOST:
Psi - kohoutková výška 64-70 cm, ideální 66-68 cm.
Feny - kohoutková výška 58-66 cm, ideální 60-63 cm.
CHYBY:
Každá odchylka od výše uvedeného znění standartu je považována za chybu. Hodnocení chyb musí být přímo úměrné stupni odchylky a je třeba přitom brát v úvahu, do jaké míry je negativně ovlivněno to podstatné.
- jemná kostra
- předkus a podkus
- chybění jiných zubů než nanejvýš 2 P1 (nejmenších premolárů), chybějící M3 se jako chyba nehodnotí
- entropium, ektropium
- prohnutý hřbet, přestavěná záď, klesající linie hřbetu
- stočený ocas, zalomený ocas (Knickrute)
- výrazně kudrnatá srst
CHYBY V BÍLÝCH ZNACÍCH A BARVĚ SRSTI:
- chybějící bílé znaky hlavy
- příliš široká lysina, nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků
- velká bílá skvrna na šíji
- bílý límec kolem krku
- bílé znaky na předních nohou, které zřetelně přesahují nad polovici nadprstí (holínka)
- rušivá, asymetrická kresba na hlavě a hrudi
- černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi
- nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
- hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy
POVAHOVÉ CHYBY:
- nejistá povaha (bázlivost)
- agresivita
CHYBY VYLUČUJÍCÍ Z OCENĚNÍ:
- rozštěp nosu
- modré oko, "břízové oko" (tj. bíle nebo modře skvrnitá duhovka)
- hladkosrstý nebo krátkosrstý s podsadou (stockhaar)
- chybějící trojbarevnost
- jiná než černá barva srsti těla
Pozn.: psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela uložená v šourku.

Svatobernardský pes - bernardýn

9. dubna 2007 v 20:09 pejsci
Bernardýnek Bohouš - váha 98 kg
POUŽITÍ: Společenský, strážní a hlídací pes ke hlídání statků.
KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2 Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena.
Sekce 2.2 - Molosové, horští psi.
Bez pracovní zkoušky.
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: v průsmyku Velkého Sv. Bernarda ve výši 2469 m nad mořem založili mniši v 11. století hospic určený jako útočiště pro cestující a poutníky. V tomto hospicu se od poloviny 17. století chovali na hlídání a na ochranu velcí horští psi. Existence těchto psů je doložena obrazově od roku 1695 a písemně poznámkou v písemnostech hospicu z roku 1707. Tito psi se brzy začali používat jako průvodci a zvláště jako záchranářští psi pro cestující zbloudilé v mlze a ve sněhu. Kroniky publikované v řadě jazyků hovoří o četných lidských životech, které tito psi vyrvali jisté smrti, a ústní zprávy vojáků, kteří v roce 1800 překročili tento průsmyk s Napoleonem, zvýšily v 19. století popularitu bernardýnů, kterým se v té době říkalo "pes Barry", po celé Evropě. Legendární Barry se stal pravzorem psa - záchranáře. Přímými předky svatobernardského psa byli velcí sedláčtí psi značně rozšíření v okolí, kteří byli vyšlechtěni během několika málo generací podle stanoveného ideálního typu až do dnešní podoby tohoto plemene. Jako první začal doklady o předcích svých psů vystavovat v roce 1867 Heinrich Schumacher z Hollingenu u Bernu. V únoru 1884 byla otevřena švýcarská plemenná kniha SHSB (Schweizerische Hundestammbuch); vůbec prvním záznamem byl bernardýn Leon a dalších 28 záznamů se týkalo rovněž bernardýnů. Dne 15. března 1884 byl v Basileji založen Švýcarský klub pro svatobernardské psy. U příležitosti mezinárodního kynologického kongresu 2. června 1887 byl svatobernardský pes oficiálně uznán jako švýcarské plemeno psů a standard tohoto plemene byl prohlášen za závazný. Od té doby je bernardýn švýcarským národním plemenem.
CELKOVÝ VZHLED: Existují dvě variety svatobernardského psa:
- krátkosrstá varieta (s patrovou srstí)
- dlouhosrstá varieta.
Obě variety jsou pozoruhodné velikostí a celkovým vzhledem; mají harmonické, silné, houževnaté a svalnaté tělo s impozantní hlavou a pozorným výrazem.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: Ideální poměr kohoutkové výšky k délce trupu (měřeno od vrcholu ramenního kloubu k sedacímu hrbolu) = 9 : 10. Ideální poměr kohoutkové výšky k hloubce hrudníku: viz obrázek.
Celková délka hlavy poněkud přesahuje třetinu kohoutkové výšky.
Poměr hloubky tlamy (měřeno v nasazení tlamy) k délce tlamy činí 2 : 1.
Délka tlamy poněkud přesahuje třetinu celkové délky hlavy.
CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): povaha přátelská; temperament klidný až živý; ostražitý.
HLAVA: mohutná, impozantní a výrazná.
MOZKOVNA:
Lebka: silná, široká, při pohledu zepředu a z profilu lehce klenutá; V afektu tvoří nasazení uší s temenem rovnou linii, která přechází po stranách v měkké oblé linii do silně vyvinutých a vysokých partií lící. Čelo směrem k tlamě strmě klesá. Týlní hrbol je jen mírně zdůrazněn. Horní nadočnicové oblouky silně vyvinuty. Silně vyvinutá čelní rýha začínající u kořene nosu probíhá středem mozkovny a temena hlavy. Kůže na čele tvoří nad očima lehké vrásky, které se sbíhají k čelní rýze; při vzrušení jsou vrásky výrazněji vyznačeny, jinak jsou spíše nenápadné.
Stop: výrazně vyjádřen.
LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba: Černá, široká a hranatá; nosní otvory široce otevřené.
Tlama: stejnoměrně široká. Hřbet nosu rovný, s lehkou rýhou.
Pysky: okraje pysků jsou černě pigmentované. Pysky horní čelisti silně vyvinuté, pevné a ne příliš visící; od nosu tvoří velký oblouk. Koutek tlamy zůstává viditelný.
Čelisti / zuby: horní i dolní čelist silná, široká, obě jsou stejně dlouhé. Dobře vyvinutý, pravidelný a úplný nůžkový nebo klešťový skus. Těsný předkus bez ztráty kontaktu řezáků je přípustný. Chybění PM1 (prvních třeňových zubů) a M3 se toleruje.
Oči: středně velké, tmavě hnědé až oříškově hnědé, přiměřeně hluboko uložené, s přátelským výrazem. Přirozeně pevně uzavřená víčka jsou žádoucí; malý ohyb s kouskem viditelné spojivky u dolního víčka a malý ohyb horního víčka jsou přípustné. celé okraje víček černě pigmentované.
Uši: středně velké, vysoko a široko nasazené. Ušní boltce silně vyvinuté. Ucho hebké, trojúhelníkové, se zaoblenou špičkou; zadní okraj ucha lehce odstává, přední okraj přiléhá k lícím.
KRK: Silný a dostatečné délky; lalok na hrdle a krku přiměřeně vyvinutý.
TRUP:Obecně: celkový vzhled impozantní a harmonický, statný a dobře osvalený.
Kohoutek: dobře vyjádřen.
Hřbet: široký, silný, pevný. Hřbetní linie probíhá až k bedrům rovně a vodorovně.
Záď: dlouhá, málo skloněná, harmonicky přecházející v nasazení ocasu.
Hruď: hrudní koš přiměřeně hluboký s dobře klenutými žebry, ale není sudovitý. Hrudník nezasahuje hlouběji než k loktům.
Spodní linie z profilu a břicho: směrem dozadu lehce vtažené.
OCAS: v nasazení široký a silný. Ocas dlouhý a těžký, poslední ocasní obratel sahá nejméně k patě; v klidu volně visí, nebo je v poslední třetině lehce zahnutý směrem nahoru; při vzrušení je ocas nesen výš.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Obecně: hrudní končetiny při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné, přiměřeně široko postavené.
Plece: lopatky šikmo uložené, osvalené a dobře přiléhající.
Nadloktí: delší než lopatka; úhel mezi lopatkou a nadloktím není příliš otevřený.
Loket: přiléhající.
Předloktí: rovné, silných kostí, se suchými svaly.
Přední nadprstí: při pohledu zepředu postavené svisle a tvoří prodloužení předloktí. při pohledu ze strany lehce skloněné.
Tlapy hrudních končetin: široké, se silnými, těsně přiléhajícími a silně klenutými prsty.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Celkový dojem: Pánevní končetiny přiměřeně zaúhlené a svalnaté. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce.
Stehna: silná, svalnatá, stehna jsou široká.
Kolenní klouby: dobře zaúhlené, nejsou vytočené ven, ani vtočené dovnitř.
Lýtka: šikmo postavená, poměrně dlouhá.
Hlezna: lehce zaúhlená a pevná.
Zadní nadprstí (nárt): při pohledu zezadu rovná a paralelně postavená.
Tlapy pánevních končetin: široké, se silnými, těsně přiléhajícími a silně klenutými prsty. Paspárky se tolerují, pokud nebrání v plynulém pohybu psa.
CHODY: Harmonický prostorný pohyb s dobrým posuvem vycházejícím z pánevní končetiny; hřbet zůstává za pohybu stabilní a klidný. Přední i zadní tlapy se posouvají přímo kupředu.
OSRSTĚNÍ:
SRST:
Krátkosrstá varieta (s patrovou srstí): krycí srst hustá, hladká, přiléhající a hrubá. Podsada bohatá. Stehna s lehce vyvinutými kalhotami; ocas hustě osrstěný.
Dlouhosrstá varieta: středně dlouhá rovná krycí srst s bohatou podsadou. Obličejová část hlavy a uši s krátkou srstí; na zádi a kyčlích většinou srst trochu zvlněná; hrudní končetiny s praporci; silně vyvinuté kalhoty na stehnech; ocas huňatý.
BARVA: Základní barva bílá s menšími nebo většími červenohnědými plotnami (bílá s plotnami) až splývající červenohnědá přikrývka na hřbetě a bocích (plášťové zbarvení) Roztrhaný plášť (přikrývka přerušovaná bílou) se hodnotí jako rovnocenný. Žíhaná červenohnědá je přípustná. Hnědožlutá se toleruje. Tmavé lemování na hlavě je žádoucí. Nádech černé na těle se toleruje.
Předepsané bílé odznaky: hruď, tlapy, špička ocasu, pás kolem čenichu, lysinka a skvrna na týle.
Žádoucí bílé odznaky: bílý límec, symetrická tmavá maska.
VELIKOST:
Kohoutková výška:
Minimální výška: Psi 70 cm. Feny 65 cm.
Maximální výška: Psi 90 cm. Feny 80 cm.
Hodnocení psů přesahujících maximální výšku se nesnižuje, pokud je jejich celkový vzhled harmonický a pokud je jejich pohyb korektní.
VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
- Chybějící pohlavní výraz.
- Neharmonický celkový vzhled.
- V poměru s velikostí příliš krátké končetiny.
- Příliš silná tvorba vrásek na hlavě a na krku.
- Příliš krátká nebo příliš dlouhá tlama.
- Ven spadající pysky dolní čelisti.
- Chybějící zuby (kromě PM1 a M3). Malé zuby (zejména řezáky).
- Lehký předkus.
- Světlé oči.
- Nedostatečně uzavřená víčka.
- Pronesený hřbet, kapří hřbet.
- Záď přestavěná nebo silně spadající.
- Ocas nesený stočený na hřbetu.
- Chybějící předepsané bílé znaky.
- Křivé nebo silně vytočené hrudní končetiny.
- Strmé zaúhlení, kravský postoj nebo sudovitý postoj pánevních končetin.
- Chybný pohyb.
- Kadeřavá srst.
- Neúplná nebo nedostatečná pigmentace nosní houby, kolem nosu, na pyscích a na očních víčkách.
- Chybná základní barva (například červenohnědé tečky nebo stříkance v bílé srsti).
VYLUČUJÍCÍ VADY:
- Slabá povaha, agresivita.
- Podkus, výrazný předkus.
- Modré oči (skleněné oči).
- Entropium, ektropium.
- Zcela bílá srst nebo zcela červenohnědá srst (chybí základní barva).
- Jinak zbarvená srst.
- Nedosažení minimální kohoutkové výšky.
Psi vykazující patrné fyzické abnormality anebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.

barzoj

9. dubna 2007 v 20:00 pejsci
Velký, aristokraticky vypadající pes se suchou, ale současně robustní stavbou těla: stavba těla lehce prodloužená, u fen o něco více než u psů. Kostra silná, ne mohutná. Kosti jsou dosti ploché, suché, dobře vyvinuté svalstvo, na stehnech nevystupuje. Harmonie tvaru a pohybu jsou předností.Barzoj - vzhled
Důležité proporce: U psů odpovídá výška v kohoutku výšce nejvyššího bodu beder, může být o něco větší. U fen jsou obě výšky stejné. Kohoutková výška musí být o něco menší než délka těla. Hloubka hrudníku odpovídá přibližně polovině kohoutkové výšky. Délka čenichu od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny od týlního hrbolu až ke stopu nebo lehce delší.
Chování, charakter: Ve všedním životě ukazuje barzoj klidnou a vyrovnanou povahu. Při pohledu na zvěř se rychle vzruší. Má ostrý zrak a vidí velice daleko. Reakce jsou prudké.
Hlava: Suchá, dlouhá, úzká, aristokratická. Při pohledu ze strany tvoří ohraničují linie hlavy a čenichu dlouhou, lehce klenutou linii. Linie temene probíhá rovně nebo lehce šikmo k dobře vyznačenému týlnímu hrbolu. Hlava je elegantní a tak suchá, že velké cévy prosvítají kůží.
Lebka: Úzká, při pohledu shora podélně oválná, ze strany skoro plochá.
Stop: Velmi málo vyznačen.
Nosní houba: Velká, pohyblivá, v poměru dolní čelisti zřetelně vystupující.
Tlama: Od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny nebo ji poněkud přesahuje.
Pysky: Tenké, suché, těsně přiléhající k čelisti. Orámování očí, pysků a nosní houby je nezávisle na barvě srsti černé.
Čelisti, zuby: Zuby silné, nůžkový nebo klešťový skus.
Oči: Velké, výrazné. Barva tmavě oříšková nebo tmavě hnědá. Nejsou ani hluboko uložené ani lehce vystupující. Mandlový tvar, šikmo vsazené.
Uši: Malé, měkké, pohyblivé, nasazené nad oční linií a směřující dozadu, skoro směrem k šíji. Špičky boltců leží blízko u sebe nebo ukazují podél krku dolů a dobře na něj přiléhají. Při vzrušení jsou uši neseny výše a stranou nebo dopředu. Někdy jedno ucho nebo obě mohou být vztyčeny jako u koně.
Krk: Dlouhý, suchý, ze strany zploštělý, svalnatý, lehce klenutý, nesen hodně nízko.
Kohoutek: Není zdůrazněn.
Hřbet: Široký, svalnatý, pružný. Spolu s bedry tvoří oblouk, který je více vyznačen u psů. Jeho nejvyšší bod leží u prvního nebo druhého bederního obratle.
Bedra: Dlouhá, vystupující, svalnatá, přiměřeně široká.
Záď: Dlouhá, široká, lehce šikmá, šířka horních vrcholů obou kostí pánevních nesmí být užší než 8 cm.
Barzoj - vzhled
Hrudník: V příčném řezu oválný, ne úzký, ale také ne širší než záď, hluboký, hodně dlouhý, prostorný, dosahuje téměř do úrovně loktů. Krajina lopatek je plošší, potom se hrudní koš pozvolna rozšiřuje k volným žebrům, která jsou krátká. Ze strany jsou žebra dlouhá a lehce vystupují. V poměru k ramennímu kloubu předhrudí poněkud vystupuje.
Břicho: Dobře vtažené, dolní linie hrudníku směrem k břichu prudce stoupá.
Ocas: Srpovitý nebo šavlovitý, nízko nasazený, tenký, dlouhý, při protažení mezi pánevními končetinami musí dosahovat až k hrbolům kyčelních kostí. Je bohatě osrstěn. V klidu visí ocas dolů, při pohybu je nesen poněkud výše, ne však nad úroveň hřbetu.
Hrudní končetiny: Suché, svalnaté, zpředu rovné a zcela rovnoběžné. Výška od loktů k zemi odpovídá polovině kohoutkové výšky nebo ji poněkud přesahuje.
Plece: Lopatky jsou dlouhé a šikmo uložené.
Nadloktí: Mírně šikmé, jeho délka téměř nepřekročí délku lopatek. Ramenní kloub je zřetelně zdůrazněn.
Loketní klouby: Uloženy souběžně se středovou rovinou těla.
Předloktí: S předu štíhlé ze strany široké.
Nadprstí: Vzhledem k zemi lehce šikmé.
Pánevní končetiny: Při pohledu ze zadu jsou rovné, rovnoběžné, postoj je poněkud širší než u hrudních končetin, při volném postoji musí být pomyslná vertikála z hrbolů sedacích kostí probíhat středem hlezna a nadprstím pánevních končetin.
Stehno: Dobře osvalené, dlouhé a šikmo postavené.
Holeň a lýtko: Dlouhé, svalnaté, šikmo postavené. Kolenní kloub a hlezno musí být dobře vyvinuty, široké a suché. Zaúhlení musí být zřetelně znatelné.
Nadprstí: Ne dlouhé, téměř kolmo postavené. Zaúhlení jsou dobře zdůrazněna.
Tlapky: Suché, štíhlé, podélně oválné, klenuté tzv. zaječí tlapka. Prsty k sobě dobře přiléhají, dlouhé, silné drápy dosahují k zemi.
Pohyb: S výjimkou okamžiků při lovu je typickým pohybem prodloužený klus, plynulý, velice měkký. Při lovu jde o mimořádně rychlý cval s dlouhými skoky.
Kůže: Vláčná, pružná.
Osrstění: Hedvábné, měkké a hebké. Zvlněné nebo tvořící krátké kadeře. Na hlavě, boltcích a končetinách je srst jako satén, krátká, dobře přiléhající. Na trupu je srst hodně dlouhá a zvlněná. Nad lopatkami a v krajině beder tvoří jemné kadeře. Na žebrech a stehnech je srst kratší. Srst, která tvoří praporce v podobě kalhot a vlajky na ocase, je delší.
Barva: Kombinace všech barev, mimo s modrou, čokoládově hnědou, jakož i všech odstínů těchto barev. Všechny barvy se mohou vyskytovat jednobarevně nebo strakatě. Praporce na končetinách a vlajka na ocase mají srst zřetelně světlejší, než je základní barva srsti. Černá maska je typická u černě stínovaných barev.
Velikost: Výška v kohoutku: žádoucí pro psy: 75 - 85 cm pro feny: 68 - 78 cm. U psů je kohoutková výška stejná jako vzdálenost nejvyššího bodu beder od země nebo poněkud větší. U fen jsou obě výšky stejné. Jedinci, kteří maximální velikost překračují jsou tolerováni za předpokladu zachování typického vzhledu.
Vady: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky. Vady jsou rozděleny do třech stupňů - vady, těžké vady a vady vylučující. Pouze informativně vybráno:
Lehká kostra, nedostatečně vyvinuté osvalení, zřetelný stop, široké čelo, chybění jednoho zubu P2, kulaté oči, krátký ocas, úzký hřbet, úzký a plochý hrudník, vytočené nebo vtočené lokty, kravský postoj, hladká srst.
Těžké vady: Krátký trup, hrubá stavba těla, tupá tlama, tlusté ušní boltce, chybění jednoho P3 a P4 ve spodní čelisti, jednoho M1 nebo M2 v horní čelisti, lalok na krku, rovný hřbet u psů, kočičí tlapka, tečkování v jiném odstínu než je základní barva.
Vylučující vady: Agresivita vůči člověku, podkus, předkus, nepravidelný skus, modré oko, zalomený ocas, paspárky, barva-hnědá, čokoládově hnědá, modrá.
Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku.

Historie a současnost:

Barzoj - vzhled
Barzoj je již devět století podstatnou součástí národní kultury ruských dějin. Francouzská kronika z jedenáctého století dosvědčuje, že dcera velkovévody Kyjevského Anna Jaroslavna měla ve své družině, která ji doprovázela do Francie na svatbu s Jindřichem I, tři barzoje. Mezi majiteli a chovateli najdeme mnoho známých osobností, cary i básníky, Ivan Hrozný, Petr Veliký, Mikuláš II, Puškin, Turgeněv. Velký význam mělo založení chovatelské stanice "Perchinskaya ochota" slavným chovatelem velkoknížetem Nikolajem Nikolajevičem a správcem psince Dmitrijem Valtsevem. Bohužel Velká říjnová revoluce v Rusku neprospěla ani chovu barzojů. Byli systematicky likvidováni chaotickým a hlavně rychlým a levným prodejem v aukcích včetně likvidace kdysi velmi významného carského psince. Naštěstí se nezdařil plán, aby buržoazní přežitek barzoj vymizel a v současné době je celosvětově poměrně rozšířen. Nejedná se o žádné módní plemeno, ale chov nestagnuje.
V České republice je zhruba 30 chovatelských stanic barzojů. Po roce 1990, kdy bylo možno poměrně snadno vycestovat, se začíná psát nová éra chovu barzojů u nás, vzhledem ke skvělým možnostem nových importů a tím osvěžení krve v rodokmenech českých barzojů. Je to bezesporu dobře, ať již se s tím různí chovatelé vyrovnávají každý jinak. Ale o tom to je, každý má nějaký názor a vědomí a každý jde za nějakým cílem a to je dobré nejen pro plemeno barzoj.

Charakter a využití:

Barzoj, ač je to chrt, je ve své podstatě líný pes !!! Je obrovským omylem široké veřejnosti, že chrti celé dny od narození až do své smrti mají potřebu nesmyslně běhat. Nemají , obzvláště barzojové ne. Samozřejmě potřebují pohyb, ale nikoli přes míru. Jsou to sprinteři, takže pokud mají možnost volného pohybu zasprintují si krátce a razantně a pak se již pohybují normálním pohybem, jako každý jiný pes.
Vzhledem k tomu, že v dnešní době se neprovozují žádné lovy s barzoji, orientují se chovatelé na klidné a vyrovnané povahy. Barzoj je smečkový pes a svoji smečku nesmírně miluje. Ke svým lidem se dovede velmi citově upoutat. Má rád děti. Pokud jako malé štěně vyrůstá s jinými zvířaty v domácnosti není s tím žádný problém. Většina barzojů dobře plave a zbožňují vodu.
Cizí lidi buď vítají nebo je ignorují, nejsou tudíž žádnými dobrými hlídači objektů, ale svoje území uhájit dovedou. Jsou schopní ( a toho by měl být schopný každý pes) zvládnout základy poslušnosti a to i na profesionální úrovni ( výcvik na cvičišti). Zcela určitě nebude barzoj kousat do rukávu nebo se plazit pod kládami, ale základní poslušnost zvládají. Cvičitel však musí mít notnou dávku zkušeností, protože barzoj nesnáší hrubé zacházení, křik a dril. Jsou k vidění i agility s barzoji a zvládají to. Jinak se dnes barzoj využívá spíše jako společenský pes, ke svému aristokratickému vzezření a trochou pyšného vystupování , mu to jde opravdu dobře. Samozřejmě lze využívat i pro dostihy, ale ten správný dostihový chrt to není.

Kompletní péče:

Ta spočívá především v dobrém krmení, údržbě srsti, dobrém bydlení a lásce. Jako malé štěně až do ukončení tělesného růstu, což je u psů kolem 20 měsíců u fen o něco dříve je strava poměrně náročná na množství a kvalitu. Jak a čím krmit barzoje je otázka na dlouhou diskusi, ale každé krmivo musí být kvalitní s vyšším obsahem minerálních látek a vitaminů.
Přestože má barzoj dlouhou a hedvábnou srst, není její údržba příliš náročná. Srst nemá tendenci zacuchávat se a má skvělou samočístící schopnost. Srst stačí jednou týdně pročesat, koupání není nutné příliš často, ale není žádný problém pravidelně koupat s použitím spíše přírodních šamponů a kondicionérů. Všichni chrti, tak i barzoj, mají dány do vínku dva nesmírně záviděníhodné dary. Postrádají jakýkoliv psí pach, vlastně spíše voní a skoro neštěkají. Barzoje lze chovat v bytě a stejně tak dobře v zatepleném kotci s denním výběhem. Srst líná u psů výrazně jednou do roka u fen častěji, po každém hárání a po porodu. Ke každé péči patří i výchova štěněte. Štěňata barzojů jsou hravá a rozpustilá jako každá štěňata. Barzojí štěně by mělo vyrůstat v klidu bez tělesné námahy a v harmonických vztazích, negativně reaguje na lidské hádky a na tvrdou výchovu s používáním tělesných trestů.

Nemoci a dědičná zatížení:

Barzoj je plemeno, kterému se poměrně úspěšně vyhýbají zákeřné dědičné nemoci. Neexistují u barzojů dysplazie kloubů, nevyskytují se dědičné poruchy kůže a srsti, plemeno je odolné vůči alergiím.
Vyskytují se poruchy metabolismu minerálních látek, což většinou bývá způsobeno rychlým a nesouměrným růstem dlouhých kostí, může se vyskytnout rachitida, což je způsobeno nesprávným způsobem krmení. U barzojů se může vyskytnout torze žaludku.
V posledních letech se začíná vyskytovat chronická nedostatečnost slinivky břišní, ale není nikterak spojována s dědičností. Tzv. "slinivkáři" jsou problémem všech plemen včetně kříženců. Barzojí populace u nás je poměrně zdravá s dobrým imunitním systémem, dobrým koeficientem zabřezávání a donošení štěňat. To, že je plemeno barzoj takto označováno a prezentováno, je bezesporu zásluha všech chovatelů u nás, kteří jsou velkými nadšenci, ale i odborníky, protože udržet nějaké plemeno v takovém zdravotním stavu, jako je barzoj, svědčí opravdu o svědomitosti a plemenné práci.

Praktické rady:

Chovatelé plemena barzoj, jsou sdružováni ve dvou různých klubech pod ČMKU. Klub chovatelů a přátel barzojů, kde je sdružena většina chovatelů a Klub chovatelů chrtů, kde jsou sdruženi chovatelé všech chrtů.
Pokud se někdy rozhodnete pořídit si štěně barzoje, ze všeho nejdříve kontaktujte nějakého chovatele a vyptejte se na všechno. Úplně na všechno. Každý, kdo si pořizuje štěně, má právo vědět od chovatele maximální možné množství informací o plemeni a o jeho chovu. Neváhejte navštívit více chovatelů a ucelit si názor. Nevěřte nadšeným výkřikům "toto je budoucí šampion", může mít perfektní rodokmen, ale budoucího šampiona nelze rozeznat ve věku kolem osmi týdnů. Pokud si štěně pořídíte a nebude z něj šampion, není to žádná tragedie, vždy jde přeci o kamaráda a psího přítele, kterým barzoj bezesporu je.

Anglický kokršpaněl

9. dubna 2007 v 19:59 pejsci


Země původu: Velká Británie
Původní využití: Lovecký pes specializovaný na sluku lesní

VNĚJŠÍ ZNAKY

Tělo: anglický kokršpaněl je lovecký pes s pevnou a vyváženou stavbou těla. Vzdálenost mezi vrcholem kohoutku a kořenem ocasu se téměř shoduje s kohoutkovou výškou. Bedra jsou krátkáa široká. Pevný a rovný hřbet se směrem k nasazení ocasu mírně svažuje. svalnatá záď je široká a dobře zaoblená. Ocas Obrazeknasazený pod linií hřbetu je při akci nesen vodorovně. Ocas směřující nahoru je vadou. V zemích, kde je to povoleno, se běžně zkracuje. Dobře vyvinutý hrudník je hluboký, není ani příliš širokým, ani příliš úzký. Žebra jsou dobře klenutá, lopatky šikmo položené. Končetiny těžkých kostí jsou poměrně krátké, ne však natolik, aby psa neomezovaly při práci. Kolena jsou dobře zaúhlená, hlezna jsou poměrně nízko nad zemí. Kokršpaněl má tzv. kočičí tlapky s masivními polštářky. Středně dlouhý, svalnatý krk nemá volnou kůži a plynule přechází ve svažující se ramena.

Hlava: Dobře vyvinutá hlava nesmí být příliš jemná, ani příliš hrubá. Lícní kosti nesmějí vystupovat. Lebka a hranatý nos jsou stejně dlouhé, dělí je výrazný stop. Lalokovité uši jsou nasazeny ve výši očí, špičky uší dosahují až k čenichu. Oči musí být plné, nesmějí být však vypoulené.Oční víčka pevně přílehají. Anglický kokršpaněl má kompletní a pravidelný nůžkový skus.

Kohoutková výška: Psi dosahjí výšky v kohoutku 39-41 cm, feny jsou vysoké 38- 39 cm.

Hmotnost: Plemeno váží 12,4 - 14,5 kg.

Srst: Hladká srst má hedvábnou strukturu. Nesmí odstávat, vlnit se nebo kadeřit, ani být příliš hojná. Srst je delší na uších, na zadní straně končetin, na kalhotách a na hrudi.

Barvy: Plemeno se vyskytuje v následujících zbarveních srsti: jednobarevné zlaté, černé, játrově hnědé a černé s tříslovou, při němž je povoleno pouze trochu bílé barvy na hrudi. rozšířenější jsou vícebarevná zbarvení srsti, kdy základní je bílá s černými, červenými nebo játrovými znaky, přičemž vícebarevné zbarvení může být navíc kombinováno s tříslovými znaky. Často se též vyskytují modří, oranžoví nebo játrově zbarvení bělouši, kteří rovněž mohou mít tříslové znaky. barva očí je nejlépe tmavě hnědá až hnědá, u játrově hnědých psů může být oříšková.

VLASTNOSTI:

Povaha: Anglický koršpaněl se proslavil svou veselou povahou. Jeho krátký ocásek je v neustálém pohybu. Tento pes je dobromyslný, přátelský, živý a přítulný. Jeho inteligenci nelze podceňovat. I když je do určité míry velmi poddajný a poslušný, dokáže někdy být i značně svéhlavý. Kokršpaněl má vynikající čich a miluje vodu. Život v kotci tohoto psa otupuje a jeho veselá a družná povaha se nejlépe projeví, žije-li v rodinně, uprostřed dění.

ObrazekObrazek







Společenská charakteristika: Anglický kokršpaněl vychází většinou velmi dobře s ostatními psy, také s kočkami a s jinými zvířaty má málokdy problémy. S dětmi je kamrád, nenechává však ze sebe dělat hračku. I když se tento pes určitě ozve, děje-li se něco neobvyklého a nebo když přijdou nezvaní hosté, skutečným hlídacím psem či obranářem není. Každou návštevu nadšeně očichá a pozdraví.

SOUŽITÍ

Péče: Pokud srst velmi pravidelně nečeste a nekartáčujte, začne se zacuchávat. Zvláštní pozornost vyžaduje především srst mezi končetinami, na kalhotách a na uších. Pravidelně prohlížejte zvukovod a odstřihávejte přebytečné chlupy rostoucí kolem něj. Zabráníte tak jeho ucpání a potažmo zánětu. Mezi polštářky na tlapkách někdy vyrůstají dlouhé chlupy, které psu mohou vadit při chůzi. Odstřihněte je. Anglický kokršpaněl by měl dvakrát až čtařikrát ročně ( podle hustoty srsti) návštívit psí sslón, kde mu vyškubou starou srst a přebytečnou přečnívající srst na hlavě, pod ušima a na šíji. Po takovéto úpravě bude váš kokršpaněl opět vypadat jako ze škatulky. U některých jedinců se postupem času vytvoří pod očima slzné cestičky, které se dají zmírnit pravidelným používáním speciálního roztoku.

Výchova: Kokršpaněl je poddajný pes, který chce svému pánovi udělat radost, občas se však u něj prjeví rys tvrdohlavosti a pes si pak vede svou - typický obecný znak všech kokršpanělů. Pokud jej vychováte důsledně a dbáte na to, aby výcvik nebyl jednotvárný a podcěňoval aktivitu psa, rychle zvládne povely. Tento kokršpaněl - a obzválště pak štěnata - se dokže podívat velmi působivě a dobře ví, že svým pohledem může pána obloudit. Pokud si však necháte všechno líbit, pes vás rychle přestane brát vážně a vesele půjde vlastní cestou.

Pohyb: Původním posláním anglického kokršpaněla byl lov v těžko prostupných terénech zarostlých houštím a křovinami. Pes tedy musel být schopen dlouhého běhu. Přesto nemá přehnaně velkou potřebu pohybu. Spokojí se s procházkou třikrát denně a s několika delšími vycházkami týdně. Máte-li ještě výběh na zahradě, kde si sním občas hrajete, stačí mu to. Většina anglických kokršpanělů ráda plave a procházka v dešti je neodradí.

Možnost využití: anglický kokršpaněl je velmi oblíbeným loveckým psem. Setkáte se sním na výstavách a v roli psa do rodiny. chcete-li něco se svým kokršpanělem podniknout, zvažte lovecký výcvik nebo některý z aktivních psích sportů, například obratnost.