Bernský salašnický pes

9. dubna 2007 v 20:10 |  pejsci
POUŽITÍ: původně hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech, dnes rodinný, mnohostranný pracovní pes
KLASIFIKACE FCI:
Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosská plemena, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi
Bez pracovní zkoušky
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Bernský salašnický pes - Amigo Chcewiecej, maj. Irena a Bolek Ambrosovi Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno "dürrbachský pes" (německy "Dürrbächler"). Po předvedení takových psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili "Švýcarský klub dürrbachských psů" a stanovili charakteristické znaky rasy. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene. Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů "bernský salašnický pes", rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je "bernský salašnický pes" díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.
CELKOVÝ VZHLED: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami, harmonický a vyrovnaný.
Důležitý poměr těla (formát): poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10, spíše ve hřbetě a bedrech kratší, než dlouhý.
CHARAKTER A CHOVÁNÍ (povaha): jistý, pozorný, bdělý a nebojácný v každodenních situacích, dobromyslný a přítulný v chování vůči důvěrně známým osobám, sebejistý a přátelský vůči cizím lidem, středního temperamentu, dobře ovladatelný.
HLAVA silná. Lebka se jeví z profilu i zepředu mírně klenutá; vyznačený, ale ne příliš výrazný čelní sklon (stop), mírně znatelná střední čelní rýha, morda (krajina obličejová, partie nosu) silná, středně dlouhá, rovná.
ČENICH: černý.
PYSKY: málo vyvinuté a přiléhající s černými okraji.
CHRUP: úplný, silný, nůžkový skus.
OČI: tmavohnědé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky.
UŠI: trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené, středně velké v klidu ploše přiléhající.
KRK: silný, svalnatý, středně dlouhý.
TĚLO: silné, kompaktní.
HRUDNÍK: dosahuje až k loktům, široký s výrazným předhrudím, hrudní koš v průřezu široce oválný.
HŘBET: pevný, rovný.
BEDERNÍ PARTIE: široká a silná.
ZÁĎ: mírně zaoblená.
BŘICHO: nevtažené.
OCAS (prut): hustě osrstěný, dosahující alespoň k hlezennímu kloubu, v klidu svěšený, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ním.
KONČETINY:
PŘEDNÍ KONČETINY:
Celkově: postavení spíše široké, při pohledu zepředu rovné a souběžné.
Lopatky: dlouhé, silné, šikmo uložené, s rameny tvoří ne příliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.
Nadprstí přední nohy: téměř kolmo postavené, pevné.
Tlapy: krátké, zakulacené a dobře uzavřené, prsty dobře klenuté.
ZADNÍ KONČETINY:
Celkově: postavení při pohledu zezadu rovné, ne příliš úzké, nárty ani tlapy nesmějí být vtočené dovnitř, ani vytočené ven. Vlčí drápky (paspárky) musí být odstraněny.
Stehna: dosti dlouhá, při pohledu ze strany tvoří s bérci zřetelný úhel, široká, silná a dobře osvalená.
Hlezenní klouby: silné, dobře zaúhlené.
Chody: prostorné, vyrovnaný pohyb při všech druzích chodů, volný posun a dobrý kmih zadních končetin, v klusu při pohledu zepředu i zezadu přímočaré vedení končetin.
OSRSTĚNÍ:
DRUH SRSTI: dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná.
ZBARVENÍ SRSTI: sytě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno:
- čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě:
lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima, ale musí být od nich oddělena proužkem černé srsti. Bílé zbarvení mordy dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
- bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.
Žádoucí: bílé tlapky, bílá špička ocasu.
Tolerována: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině.
VELIKOST:
Psi - kohoutková výška 64-70 cm, ideální 66-68 cm.
Feny - kohoutková výška 58-66 cm, ideální 60-63 cm.
CHYBY:
Každá odchylka od výše uvedeného znění standartu je považována za chybu. Hodnocení chyb musí být přímo úměrné stupni odchylky a je třeba přitom brát v úvahu, do jaké míry je negativně ovlivněno to podstatné.
- jemná kostra
- předkus a podkus
- chybění jiných zubů než nanejvýš 2 P1 (nejmenších premolárů), chybějící M3 se jako chyba nehodnotí
- entropium, ektropium
- prohnutý hřbet, přestavěná záď, klesající linie hřbetu
- stočený ocas, zalomený ocas (Knickrute)
- výrazně kudrnatá srst
CHYBY V BÍLÝCH ZNACÍCH A BARVĚ SRSTI:
- chybějící bílé znaky hlavy
- příliš široká lysina, nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků
- velká bílá skvrna na šíji
- bílý límec kolem krku
- bílé znaky na předních nohou, které zřetelně přesahují nad polovici nadprstí (holínka)
- rušivá, asymetrická kresba na hlavě a hrudi
- černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi
- nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
- hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy
POVAHOVÉ CHYBY:
- nejistá povaha (bázlivost)
- agresivita
CHYBY VYLUČUJÍCÍ Z OCENĚNÍ:
- rozštěp nosu
- modré oko, "břízové oko" (tj. bíle nebo modře skvrnitá duhovka)
- hladkosrstý nebo krátkosrstý s podsadou (stockhaar)
- chybějící trojbarevnost
- jiná než černá barva srsti těla
Pozn.: psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela uložená v šourku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama